Jak svět přichází o přátele a nachází další..

17. dubna 2011 v 14:04 | Vlaštovka |  Ze života v ptačím hnízdě
Na začátku jich bylo moře. Moře takových, moře makových, pár oceánů tvarových a několik rybníků povidlových. Byli všude tam, kam jsme se podívali. Byli všude, kde jsme je v daný moment potřebovali. Nevyhýbali se nám, stáli při nás. A pak nastal ten velký třesk, moře se rozlilo, oceán se roztrhal a malé rybníky byly zasypány. Zůstalo jen pár malých loužích, které však pro mě stále znamenají jistý kus světa..

























Vždycky tu bylo Středozemní moře, to, které stálo vždy na stejném místě. Které tvořilo ten hlavní tok a všechno se stáčelo kolem něj, bez ladu a skladu, prioritou daleko za ním. A ačkoliv si toho nikdy nebylo plně vědomo, jeho význam byl vždycky důležitější než všechny ostatní oceány a předčilo cokoliv na světě. Ačkoliv jeho povaha je tak stálá a předvídatelná, vždy tvořilo jistotu, kterou jsem chtěla mít. Jistotu, kterou nemohlo nabídnout žádné jiné moře, nebo sebevíc slavný oceán. Jistě, jejich bouřlivá vlastnost nesla svá kouzla, ale nakonec vždycky přitíhnu ke klidným vodám. Protože v nich je ta má slavná jistota. Protože středozemní moře je obklopené pevninou a nikdy se nevyleje pryč..





















S velkým třeskem se pak dalo pár chytrých hlav dohromady a vypomohly vzniknout něčemu tak zvláštnímu, nečekanému a nabitému tak divnou energií, že by jí ani Jesus nepamatoval. Protože kdykoliv se brouzdám na březích Karibského moře prostupuje mnou celá jeho podstata. V jeho společnosti nejde zavřít oči, mračit se a utápět v depresi. Ne, na to jsou jiné kouty rybníků. Tam, kde končí síla jiného moře, a začíná tohle, vytváří přestupní místo vlastní malou hvězdnou bránu. A v tom mimosvětě na březích se dají potkat všechny bytosti, které jindy nevidím. Nálady a úsměvy se mění jako na povel mávnutí kouzelného proutku. A nikdy nejde být nešťastná. ♥


















A s posledním přílivem a odlivem se objevilo Černé moře. To, které se objevilo v tu nejvíc vhodnou dobu a dokázalo mi zamávat životem jako severák s vypranou cíchou, visící přes plot u babiččiny chalupy. A ačkoliv jsem porozuměla světu ve zcela odlišných a nedohledných barvách, nikdy jsem na tím procitnutím nepociťovala náznaky lítosti. Protože s tímhle mořem se otevřely příležitosti nahlédnout i za obzor, tam, kde není možné vědět, co čekat, protože ten obzor je stejně nevyzpytatelný jako moře samotné..

* * * * *

A tím se seznam moří ukončil. Jistě, stále jsou tu i ty rybníky, podporující mě v žití, ale žádný nemá tak velký vliv..












 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Středozemní Moře Středozemní Moře | 17. dubna 2011 v 18:08 | Reagovat

Bože, ta předposlední fotka je děsivá :D

2 Gabriela Gabriela | Web | 20. dubna 2011 v 19:58 | Reagovat

Šárka ve filmu Osvícení :-D a Bontonlaaaand! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama