Maminka

8. května 2011 v 13:48 | Vlaštovka |  Ze života v ptačím hnízdě
Jak nastal další z šichetních šlichetních dnů za silným sklem posuvných dveří, začaly se zase kolem 3x1 metru producírovat všechny můzy. Svým stylem mě jaksi inspirují holčičky, které se snaží koupit mamince to nejlevnější CD Zagorky, protože ji má prostě ráda. A jo, opravdu se snaží. Do poslední korunky vyskládají hodnotu na skleněný pultík, počkají si na bílou igelitku a posvátně si tu uječenou věc odnáší pevně přitisknutou na hruď.
Docela dobře si vzpomínám na moment, kdy jsem první věc přitisknutou na hruď nesla já. Bylo fajn, že ta porcelánová panenka měla tuhý kořínek a byla zabalená v pevné papírové krabici. A byla fakticky hrozná. Ani zdaleka se nepodobala všem ostatním, které stály v přesných řadách ve vitrínách našeho obývacího pokoje, které cenově odpovídaly vybavení Versaille, které se tvářily tak povrchně se všemi těmi svými volánky a ručně šitými krajkami na šatech. A maminka je vzala, všechny je smrskla do stran, tak aby uprostřed byl prostor na tu jednu, v papírové krabici, která se mezi ně ani trochu nehodila. A tehdy jsem si uvědomila, že maminka je všechno.
Ať si řekneme cokoliv, ať si provedeme cokoliv. Nezáleží na tom, proč hádka vznikla, kdo ji začal a kdo ukončil nebo kdo přišel domů po večerce. Je to rodička - chlebodárkyně, která se o nás starala ještě 9 měsíců před tím, než spatříme trpké barvy světa. A tak si tu sedím, chce se mi pustit písničku Máma od zabitého girlbandu, poplakat si nad tím, jak je moje maminka úžasná a já jí nemohla přichystat snídani do postele, ležet vedle ní a povídat jí pod peřinou nejdůležitější novinky, které nikomu nemůžu říct, uvařit jí ten nejlepší oběd, při kterém by bylo tolik možností ho zkazit a ona by ho stejně snědla do posledního sousta a řekla, že to bylo výborný, vytáhnout ji z posledních pár korun na nákupy do nejhezčích krámků. A konečně říct, že je tou nejlepší mámou, jakou si zasloužím.

A tak mi tu nezbývá než nostalgicky vzpomínat. Představovat si, že jsem zase ta malá holčička na houpačce a ječím: ,,Mami, vejš!!" A mami poslechne a z posledních sil utahaného dne do mě šťouchá a směje se.
Chtěla bych být čímsi tak inteligentním a tvůrčím jako J. Seifert a vypsat všechny ty věci týkající rodičovských citů do jedné malé všeříkající knížtičky, kterou si strčím do kapsy a v každé akutní chvíli si je připomenu.

Protože nikdo nemá maminku jako já. ♥
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Gabriela Gabriela | Web | 8. května 2011 v 19:25 | Reagovat

To je krásný, Evi... tenhle text je určitě pro tvoji mami ten nejkrásnější dárek. :)

2 Vlaštovka Vlaštovka | 2. srpna 2011 v 13:08 | Reagovat

Kdyby milá mami ovládala internetové kouty,snad by se nad tím pozastavila :)

3 Mert Mert | E-mail | Web | 6. prosince 2011 v 22:29 | Reagovat

Jo jo , moje řeč

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama