Červen 2011

WRITER'S CORNER

4. června 2011 v 18:23 | Vlaštovka |  V šatně
Dnešek byl světový den. Cosi se ve mně hnulo. Ačkoliv jsem se uřícena vrátila z velkoměsta do klidných uliček své rodné vsi, nedalo mi svědomí abych se nepřevlékla do čerstvého, neobula inspirativní Taylorky, nestrčila bílé špunty do uší, nepopadla svůj zápisník a kuličkovou propisku, neutíkala na autobus zpět do města, neukradla cestou zelené jablko, z posledních peněz si nekoupila kelímkové kafe, neposadila se na své inspirativní místo nad řekou skryté uprostřed města a nenapsala pár svých životních bestsellerů. A když už si hrát na spisovatele, proč u toho nemít styl? ;)


JUST..

Contes de fées

4. června 2011 v 17:04 | Vlaštovka
Fascinující, jak stačí přehodit pohádky do překladače strejčka Googla a najednou z nich vznikne něco tak vznešeného, co se už jen tím přídomkem de povyšuje nad všechno méněcennějšího, souvisejícího s přílišnou realitou.
Jak s každým novým dnem zjišťujeme, pohádky se zcela běžně začleňují do našich životů. Jak s každým mihnutím se před zrcadlem si uvědomíme, že je na tom dni něco pohádkového. Museli jsme si ale projít tím procesem, kdy jsme o to všechno přišli, snažili se dospět a namlouvat si, že pohádky jsou pro děti. A dlouhou dobu se to dařilo.




A někteří z nás dospějí do takových stavů, kdy se potřeby povyšují nad všechno ostatní. Pohádkově pociťujeme tu potřebu stát se znovu makovou panenkou jako při první besídce mateřské školky a nostalgicky si vybavujeme, jak býval svět večerníčků překrásný. Tenkrát jsme žili v pohádkách každý den. Holky byly princezny a kluci princové. Byli všichni stejní. A jenom já jsem chtěla být makovou panenkou, tou opravdovou, ne od Mattela. A do úmoru jsem se snažila najít svého Emanuela. No jo, tenkrát se našlo pár kluků, kteří měli žlutá křídla, ale žádný z nich ke mně nepasoval. A jak jsem stárla, polevovala jsem v nárocích. Spokojila jsem se každým babočkou a můj pocit života v pohádce se vytrácel. Barvy mých vzdušných zámků slábly a já se čím dál víc propadala do světa reality, bez křídel a lístkových rudých sukní. Nechávala jsem za sebou celé své pohádkové království a jako si Péťa Bajza se smrtí Fajsta uvědomil, že končí jeho dětství, já si to uvědomila se smrtí posledního jednorožce, který se okolo zámku potuloval (ano, moje představivost hraničila s něčím nadpozemským, protože jsem dokázala smontovat dohromady pohádky o makové panence, pohádky z mechu a kapradí s Nekonečným příběhem, Barbie a Krakonošem a občas do toho zasahoval i Souboj titánů).
A pak. Za desatero let jsem se znovu zastavila uprostřed makového pole. A zámek se najednou objevil. A jednorožec byl živý a plný energie. A já byla maková panenka. A za mnou stál motýl Emanuel.

Drunk Homer a 40 pravidel k přežití

4. června 2011 v 16:05 | Vlaštovka |  Ze života v ptačím hnízdě
Drunk Homer.. Každý viděl někdy Homera Simpsona nadrátovaného (je prakticky nemožné aby ne, neboť o tom pojednává každá druhá epizoda), a každý už určitě potkal osobu, do které by si ho mohl promítnout. Osobu, která nápadně připomíná Homera některými neslavnými gesty (např. ruka tam, kde by rozhodně neměla být - a ne, není to nos), přežvykováním Homerových hlášek (Miluju tě, ty moje orosená krasavice..), a marnými pokusy Homerových D'oh výkřiků.
Nutno říct, že jsem vždy takovým druhem opovrhovala, ale zároveň jsem pociťovala potřebu postrat se o ně, zajistit jim bezpečí domova a při nejmenším lavor na slabé žaludeční chvilky. Trochu mi to připomíná filmové scény, kdy se trpěliví přátelé starají jeden o druhého podle předem stanoveného scénáře, který sepsal nějaký obrýlený inteligent pro nízkorozpočtový trhák a schoval do druhého šuplíku od spoda. A ačkoliv takové scény nemáme rádi, v závěru zjistíme jak velice snadné je chovat se podle nich. Tak si vybavte nějakou kreslenou situaci, představte si své vnitřní Homery a držte se těch několika pravidel k přežití imaginární Marge.
1) vyčkejte na opilecký telefonát, kdy Homer zatouží po vaší přítomnosti,
2) pomocí reflektování každého pátého slova se pokuste porozumět souřadnicím, kde by se asi tak mohl nacházet (obvykle to bývá Vočkův pajzl, ale jeden nebo jedna nikdy neví - Homer je sice obtloustlý typický americano se slabostí pro burgery a hmm, jeli-to, ale tendence překvapovat neminula ani jeho),
3) okamžitě zanechejte rozdělané práce (nezáleží jaká to je - povoleno jen jen umírající v dosahu 5 metrů),
4) ujistěte se, že souřadnice jsou správné a vyčkejte na Homerův příchod,
5) zděste se nad stupněm opilosti (pokud se to ještě nedá nazvat otrava krve alkoholem) a rychle si připomeňte důvody, proč vám na něm záleží (zahání to podněty k tomu, abyste se otočili a utekli!!),
6) kelímek od kávy, který vám upadl zděšením na zem, odkopněte stranou, aby nikdo neměl šanci rozbít si na něm hubu, přivítejte se a co nejvíc uhýbejte pokusům o políbení,
7) odveďte Homera zpět za Lennym, Carlem a Barneym (správně, odveďte - v tomhle případě ještě chodí a docela rád) aby mohl dopít svoje "opravdu poslední pivo",
8) přetrpte všechny plánované odchody přerušené NÁHODNÝM příchodem dalších kamarádů, se kterými si bezpodmínečně musí ťuknout sklenkou (není podstatné čím bude naplněná) jako p. Burns,
9) NIKDY MU NEPOMÁHEJTE!! (pokud přeci jen ano, potlačte slzy v případě, že za to dostanete náležitě seřváno, protože dostanete),
10) vezměte všechny věci, které při odchodu zapomněl,
11) přátelsky se rozlučte s jeho kamarády (jsou to teď přece i vaši kamarádi) a opravdu odejděte,
12) udělejte si časovou rezervu (pro představu - 200 metrový úsek = 40/45 minut),
13) ignorujte další opilecké pokusy a žeňte Homera vpřed,
14) zabraňujte v pádech na zem (výborně posilujete deltový sval, trojhlavý a dvojhlavý sval ramena) a zastavujte před útěky do silnice,
15) poděkujte za neupřímně myšlenou zdvořilostní nabídku sousedovy pomoci s odtáhnutím opilé opice do bytu,
16) hledejte klíče od domu a zcela ignorujte a nepozastavujte se nad faktem, že vám 5x podal klíče od vozu, pokaždé ze stejné kapsy, do které je uklidil (zauvažujte o pořízení vlastního univerzálního klíče),
17) najděte ty správné sami a konečně odemkněte - strčte Homera do domu,
18) znovu ignorujte opilecké pokusy a nebojte se v rámci rozčilení zařvat (stejně si nebude nic pamatovat) a odstrkovat,
19) odemkněte byt (ano, v této realitě bydlí Homer v činžovním domě), vecpěte Homera do tepla domova a než stačíte vytáhnout klíče ze zámku, samozřejmě ho nechejte upadnout zem,
20) zvedněte ho, stále ignorujte a z posledních sil táhněte k posteli či pohovce,
21) podvolte se jeho opilosti a pomozte mu se přesvědčit, že je skutečně pátek a rodiče nejsou doma,
22) táhněte Homera do obývacího pokoje a heroicky upusťte na pohovku,
23) opakovaně ho zvedněte ze země vedle pohovky a pro jistotu ji rozložte (pokud disponuje touto funkcí - pokud ne, přistavte křeslo nebo pár kuchyňských židlí, které zabrání pádu) ; (pokud nevíte jak rozložit pohovku, nepanikařte - v rámci zápalu pocitu ochránce se návod v hlavě nalistuje sám),
24) stále ignorujte, vysmekněte se držení a slibte, že se hned vrátíte - je nutné zout si v čistotné domácnosti boty (je logické, že si je nesmíte zout hned při příchodu/nebo vlastně i můžete v případě, že je Homer natolik nacucaný, že to ani nepozná - v podstatě bude mít problém poznat i vás samotné),
25) radujte se, Homer usnul během 5ti vteřin, které vám zabralo zutí plátěnek od Chucka Taylora,
26) chcete jít znaveni cestou spát? - tak 1 důležité pravidlo: NECHOĎTE SPÁT! (a to z důvodu, že při kontrole zjistíte, že obvyklá žluť v Homerově tváři se změnila v barvu znojemské nakládačky, aroma dechu odpovídá jejich láku a navíc samotný dech je podivně nepravidelný a doprovází ho ještě podivnější zvuky),
27) vyjděte z bodu 26, převlečte se do spacího či jinak pohodlného úboru, udělejte si velký hrnek kávy či čaje (podle toho, co vás lépe udrží v bdělosti), posaďte se do chladné neuspávající kuchyně a zapněte TV, abyste zjistili, že nic mimořádného nevysílají a vy máte pádný důvod k přemýšlení o zabití času, než z Homera vyprchá znojemská barva,
28) za zvukové kulisy strašně kručícího břicha si neuvěřitelně rychlým tempem skočte do nedalekého bistra pro nějakou zdravou svačinu, přátelsky si popovídejte s cizokrajným prodavačem, zatímco vám připravuje náplň do vašeho žaludku a utíkejte zpět (Pozn.: Doporučuji nezapomínat klíče od domu.),
29) koukejte v kuchyni na snesitelné duchařské seriály, večeřte, s každým šustnutím z obývacího pokoje vyskočte, zkontrolujte Homera, přikryjte,
30) zrychleně proveďte hygienu, přesuňte se do postele, která je je nejblíž obývacího pokoje a trochu se v peřinách zahřejte a srovnejte zadek vytvarovaný od nepohodlné kuchyňské židle,
31) průběžně kontrolujte Homera, zda jeho barva opět žloutne a zalezte zpět do postele (pro udržení pokračující bdělosti nalaďte v historické televizi Chůvu k pohledání, protože hlas Magdalény Reifové vám nedovolí spát ani po 50ti hodinách non-stop jízdy),
32) znovu si připomeňte ty důvody, proč tak trpíte,
33) můžete na chvilku usnout,
34) hned na to se několikrát probuďte a kontrolujte, podivte se, že už je tak časně ráno,
35) definitivně vstaňte, před zrcadlem se potěšte, jak dobře vypadáte vzhledem k alkohovému oparu, který se se vzáší po celém bytě,
36) zkontrolujte Homera,
37) probudí se (logicky po 12ti hodinách spánku) - je zmatený, ospalý, a stále zpola opilý - otráveně ho pozdravte a zlehka se mu vysmějte za to, že si nic nepamatuje,
38) zdůrazněte, co všechno jste museli vytrpět (klidně si příběh přikrášlete, stejně si nic nepamatuje a bude mít větší pocit viny),
39) uložte ho zpět na pohovku a zase si zlehka připomeňte ty důvody,
40) zanechte ho v jistém tápání a nechápavosti a utečte.



Představovali jste si jinou oslavu složení maturitních zkoušek? Tak jste se sekli. Dobří lidé takhle slaví. Bez kapky míchaného drinku, bez společnosti dam, bez nároku na dámskou jízdu. Co zbývá než očekávat omluvu a kytici milovaných gerber a uprostřed s jednou slunečnicí, brát život s lehkostí a nepřemýšlet nad jeho smyslem a podstatami.

Pouštní kaktusová výzdoba

4. června 2011 v 1:45 | Vlaštovka |  Ze života v ptačím hnízdě
Bylo tolik okamžiků, které stoprocentně hatily šance usednout do svého literárního koutku a napsat bezprostředně nejlepší sloupek v Timesu. Tolik okamžiků, na které se dalo vymluvit. Možná..
..ztráta svého inspirativního koutku 3x1 metr,
..štosy popsaných papírů, které se v rámci maturitních zkoušek měly během týdne nakopírovat do hlavy,
..neuvěřitelně vysoká hromada bordelu, co se štosil v pokoji (a svou výškou byl opravdu neuvěřitelný - holky (slušné holky) tohle nevyprodukují ani při vyklízení šatníku),
..opakované courání se po nocích a pozdní ranní příchody, možná i vstávání ve čtyři odpoledne,
..fakt, že ti, které byste tu teď potřebovali, jsou stovky kilometrů daleko
..povinnosti okolo zajištění budoucnosti
..a taky možná fakt, že jste prostě neviděli důvod.
A možná stačil jeden okamžik k tomu, abyste..
..inspirativní koutek 3x1 metr vytvořili uprostřed svojí koupelny, nehledě na to, že způsobíte koupelnovou zácpu pro celou rodinnou dopravní situaci,
..ty štosy popsaných papírů prostě z druhé strany počmárali něčím užitečnějším, co vás vystihne víc než ekonomické výrobní faktory,
..přestali se pokoušet uklidit nezkrotné hromady, které tvořily tábor v pokoji a prostě přes ně jen hodili kostkovanou deku, na ní postavili kaktus v květináči a předstírali, že je to běžná pouštní výzdoba pokoje,
..courání po nocích protáhli až do rána, prospali se v cizí posteli a s vycházejícím ranním sluncem se vrátili nabití čerstvou energií, kterou vám kdekdo může jen tiše závidět,
..těm, kteří vás tu nechali, prostě zavolali, řekli co se děje a překvapeně sledovali jak je hrozně snadné vyřešit současný problém o rozměrech USA během pár minut, pomocí pár vhodných slov a smrsknout ho na velikost San Marina,
..budoucnost nechali plout, dál si snili o malém rodinném bistru a mysleli na to, jak bude fajn, až se to povede,
..abyste nakonec zjistili, že důvody ke kreativitě jsou všude.
Všude, kde otevřete oči do takové míry, abyste je viděli. A když je pak uvidíte, jste překvapeni, jak vlastně vypadají. Protože můžou být kýmkoliv. Nebo čímkoliv. Malou copatou holkou na dětském hřišti, ve staré vazbě vydanou knížou za zaprášenou výlohou antikvariátu, pitomě sladkým dojákem z Hollywoodských dílen, obrazem utíkajícím za sklem žlutě natřené tramvaje. Nebo odrazem v zrcadle, který pozorujete každé ráno. Který se na vás každé ráno šklebí, pak se začne usmívat, když si čistí zuby, pak sladce mrká očima, když si maluje řasy, a pak roztomile špulí pusu, když se snaží přetřít rtíky bez života brusinkovým leskem. Možná jsme si sami inspirací a nepotřebujeme se vymlouvat na okolí. Zatímco píšeme, sledujeme svoje prsty, jak se mrštně pohybují po klávesách, naváděny pár mozkovými vlákny, sledujeme svoje vlasy, které spadávají z ramen, sledujeme svoje fotografie z přáteli, co visí na nástěnce nad psacím stolem a zíráme, jak hrozně krásní na nich jsme. A pak se ohlédneme za sebe a zjistíme, že ta pouštní kaktusová výzdoba je vlastně moc pěkná. Nápaditá.

Vaše Vlaštovka