Contes de fées

4. června 2011 v 17:04 | Vlaštovka
Fascinující, jak stačí přehodit pohádky do překladače strejčka Googla a najednou z nich vznikne něco tak vznešeného, co se už jen tím přídomkem de povyšuje nad všechno méněcennějšího, souvisejícího s přílišnou realitou.
Jak s každým novým dnem zjišťujeme, pohádky se zcela běžně začleňují do našich životů. Jak s každým mihnutím se před zrcadlem si uvědomíme, že je na tom dni něco pohádkového. Museli jsme si ale projít tím procesem, kdy jsme o to všechno přišli, snažili se dospět a namlouvat si, že pohádky jsou pro děti. A dlouhou dobu se to dařilo.




A někteří z nás dospějí do takových stavů, kdy se potřeby povyšují nad všechno ostatní. Pohádkově pociťujeme tu potřebu stát se znovu makovou panenkou jako při první besídce mateřské školky a nostalgicky si vybavujeme, jak býval svět večerníčků překrásný. Tenkrát jsme žili v pohádkách každý den. Holky byly princezny a kluci princové. Byli všichni stejní. A jenom já jsem chtěla být makovou panenkou, tou opravdovou, ne od Mattela. A do úmoru jsem se snažila najít svého Emanuela. No jo, tenkrát se našlo pár kluků, kteří měli žlutá křídla, ale žádný z nich ke mně nepasoval. A jak jsem stárla, polevovala jsem v nárocích. Spokojila jsem se každým babočkou a můj pocit života v pohádce se vytrácel. Barvy mých vzdušných zámků slábly a já se čím dál víc propadala do světa reality, bez křídel a lístkových rudých sukní. Nechávala jsem za sebou celé své pohádkové království a jako si Péťa Bajza se smrtí Fajsta uvědomil, že končí jeho dětství, já si to uvědomila se smrtí posledního jednorožce, který se okolo zámku potuloval (ano, moje představivost hraničila s něčím nadpozemským, protože jsem dokázala smontovat dohromady pohádky o makové panence, pohádky z mechu a kapradí s Nekonečným příběhem, Barbie a Krakonošem a občas do toho zasahoval i Souboj titánů).
A pak. Za desatero let jsem se znovu zastavila uprostřed makového pole. A zámek se najednou objevil. A jednorožec byl živý a plný energie. A já byla maková panenka. A za mnou stál motýl Emanuel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Introverted Introverted | E-mail | Web | 4. června 2011 v 17:27 | Reagovat

Skvělé zamyšlení...Většinu názorů s tebou sdílím ;)

2 Karolína Karolína | 17. července 2011 v 2:02 | Reagovat

I já.Krásně podané :)

3 Vlaštovka Vlaštovka | 17. července 2011 v 11:45 | Reagovat

Ačkoliv jsem trochu nabručená, že to není jen moje představa, jsem částečně i ráda, že někdo uvažuje tímhle směrem :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama