Voyages

17. července 2011 v 0:42 | Vlaštovka |  Ze života v ptačím hnízdě
Kdysi jsem měla sen. Zahrnoval fakt, že hned jak se za mnou zavřou prosklené dveře školy, můj kufr už bude na cestě na letiště a já ho budu následovat s letenkou do Ameriky. Jak plynuly dny a já zjišťovala, že peníze jsou jakýmsi divným základem většiny snů, trochu jsem slevila a snažila se dostat na místa, která bych si pamatovala z nějakých speciálních důvodů. Byly tři. Jen tři, které mě přiměly vzpomínat a inspirovali mě k tolika neprofláknutým dílům.


A tehdy, ve věku žáby, jsem poprvé vstoupila na anglickou půdu a přičichla jsem jejich způsobu života..
Myšlenkami i celým tělem jsem se soustředila jen na Londýn, užívala jsem si všech památek, napínala uši starým báchorkám, které se daly slýchat v ulicích, obdivovala všechny pouliční druhy stravování, z výšek obdivovala nádheru města, brala obchody útokem a libovala si v nízkých cenách na libry přepočtených. Dokonce jsem své myšlenky na čas přesunula i mimo Londýn.. Stoupla jsem si na schody, po kterých kráčel Harry Potter (dobře, jeho filmová náhražka), urvala kus omítky do poličky památných grálů z dalekých cest, snila o tom, že jednou budu perfektní Oxfordskou studentkou a nikdy se nevrátím do země "zlatých" ručiček...

















V nejdeštivějším dni jednoho podzimu mi kdosi ukázal Vídeň. Opomenuté město v mezích nenáviděné germánštiny. Podařilo se mi tu otevřít oči a mezi kapkami hledat něco pozitivního. Obdivovat moknoucí chodce, neznámé lidi tisknoucí se k sobě pod jeden deštník, vychutnala jsem si vídeňskou kávu. Ačkoliv se to zná neuvěřitelné, vážně nesla chuť Vídně. A když jsem pak tiskla hrnek na domácí půdě, pozorovala kapky za oknem, bylo snadné všechno si to vybavit, pustit si vídeňský valčík J. Strausse a ze vzpomínek z tanečních se pokusit o pár zasněných kroků...

















A nakonec mi zbyl jen sen. Sen, který jsem dvakrát zopakovala, ale nikdy neměl ty barvy, vůni a chuť, kterou jsem si představovala a vždycky jsem si cítila jen zklamaná. Snila jsem o dlouhých nákupech, poslouchání chansonů, vydatných snídaních v nádherných kavárnách, nekonečných procházkách uličkami Paříže a rozkvetlými parky, odpoledních trávených s tužkou a papírem na schodech pod Sacré-Cœur a klidně vzpomínkami o chudé písničce Petra Muka. Ale snila jsem. Místo vydatných snídaní jsem chroupala levné bagety, které dokázaly zasytit a já si mohla dovolit koupit alespoň jednu maličkou věc s francouzským nádechem, místo desek se chansony jsem měla jen přehrávač s několika málo skladbami od Carly Bruniové a ten se vybil než jsem se stačila projít jednou dlouhou uličkou.
















Nezáleží na tom, kolika snů a představ jsme se už vzdali. Některé nám zůstanou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Týna Týna | 19. července 2011 v 17:49 | Reagovat

Paříž je dokonalá!

2 empirestate empirestate | Web | 20. července 2011 v 13:39 | Reagovat

Mon amour...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama