Září 2011

Pondělí

23. září 2011 v 18:33 | Vlaštovka |  V šatně
Ze života mé druhé lepší já...

08:00
Pondělí je v podstatě nejnáročnější den. Ráno není čas na žádné polehávání v měkkém pelíšku, žádný čas na vitaminy bohatou snídaničku a už vůbec není čas předčítat si noviny. Má druhá já má v pondělky vždy napilno neboť předcházejí jaksi proflákaným středám na cestách a čtvrtkům relaxačním. Nesedí v kanceláři neboť její práce je rozmanitá, ale vyřizuje pochůzky, sjednává termíny a snídá po kouskách při různých zastávkách. Tato akce zahrnuje i kávu (a nemusí to být nutně omílaná Starbucks, ale na mé milované stránce prostě pojem Coffee nic jinýho nevyhodí).
forever young

16:00
Práce hotová, počasí příznivé, oběd s milovanou babičkou vyčkává ve frontě. A babička opravdu miluje růžovou, bílou a fialovou. A milá druhá já nikdy nezapomíná!

lovestruck

20:00
Nemusíte být nutně fanouškem fotbalu nebo hokeje abyste mohla zažít pěkný zákeřný společenský večer s přáteli. Stačí se jen správně obléknout a křičet ty správné fráze.
team

Neděle

23. září 2011 v 13:21 | Vlaštovka |  V šatně
Ze života mé druhé lepší já...

A cink, cink. Byla tu neděle. Krásný slunečný volný den. Má milá druhá já otevřela oči a první, co spatřila, bylo blankytně modré nebe za okenní tabulkou, první, co cítila byl lehký průvan na krku a první, co čichala ve vzduchu, byla snídaně připravená s láskou jen pro ni (nehledě na to, co ta snídaně byla). (Ale pro lepší dojem bych to viděla na palačinky, pomerančový džus, karamelovou kávu, míchaná vejce se zeleninou a čerstvou bagetku.) Sestavovat pro tento moment nějaký model zdá se mi být zbytečné, obzvlášť pokud už jste očima přelouskali sobotu.

11:00
Spíš se posuneme o pár hodin vpřed a o pár kilometrů dál. Má druhá já má dobrý vkus. Jak na oblečení, stravu, vybavení, prostě všechno, co se dá v hlavě představit, tak i na chlapy. A tenhle je express! Jeho samozřejmě smyšlená sestra je vedoucí dětských táborů a občas bratra a potencionální švagrovou požádá o pomoc při nějakých těch táborových hrách na celý den. Takže má druhá já, naprosto nadšená ze spolupráce s věčně si stěžujícími dětmi, se oblékne do nejméně důležitého oblečení, co se válí na dně skříně a vyráží.

funny games

20:00
Nad úprkem času není nutno se pozastavovat. Táborový den umí utíkat dost zběsile, ale také se umí táhnout jako letopisy Narnie. Každopádně, je-li nutno vylekat prostřednictvím bobříka odvahy pár kalhot, je potřeba počkat na nějakou tu tmu, obléknout si to správné do lesa a rozsvítit baterku. (Je fakt, že tentokrát má druhá kopíruje mou první. Docela živě mám v hlavě představu, když jsem tohle nosívala po lese na sobě já a vypadala jako přívrženkyně Lovců duchů.)

fallen courage


00:00
Vskutku velice, velice náročný den, ale není důvod proč si na něj pořádně postěžovat. Zkrátka polibek přede dveřmi, teplá sprška, naposledy si projít diář pro představu druhého dne a zapadnout do polštářového království. (Pokud to někdo opravdu z předchozích dní nepochopil, tak má milá druhá já stejně urputně jako já miluje, či je přímo posedlá polštářky!)
fairy lady

Velmi křehké a pevné vztahy (z pohledu těch křehčích)

19. září 2011 v 17:06 | Vlaštovka |  Ze života v ptačím hnízdě
Tak jsem si jednou z gruntu prohlédla celou tuhle nástěnku a s hrůzou zjišťuji, že vážně trpím jakousi mánií po oblečení, které nikdy nemůžu vlastnit a po životě, co je mi známý jenom ze snů. A když jsem se z gruntu ohlédla i za svým životem, docela mi zůstala čelist stát. Ani bych si netipla, že už je to půl celého roku, co jsem napsala první příspěvek. Už půl celého roku, co jsem dostala myšlenku vykládat někde veřejně svoje myšlenky a představy (nehledě na to, jestli to vůbec někdy někdo bude číst). A taky už je to půl roku toho velmi křehkého a pevného vztahu. Docela se dovolávám odpovědí, jak je možné, že ten velmi křehký a pevný vztah, založený ani nevím na čem všem, už dotáhnul hranici půli roku. Mohla bych hodiny stát před zrcadlem, sledovat svoje fotky nebo koukat na videa a hledat na sobě něco, co by tuto aktualitu podpořilo. Každou volnou chvíli pátrám v sobě po těch vlastnostech, které dokáží okouzlit a nechat v něčí hlavě dlouhý zmatek a ještě delší stopu. A sama jsem docela zaskočená, když takovou nějakou opravdu najdu a přesvědčím se o tom, že vážně funguje jako spolehlivá tečka k zapamatování.
No, ale tomu jsem se věnovat něchtěla. Po tomhle uvědomění jsem si začala víc všímat lidí okolo, zamilovaných dvojic, snoubenců, vdaných kamarádek i škatulek, slavící zlatou svatbu. A ať jsem se snažila hledat sebevíc, nenacházela jsem stopu nějaké spojitosti, která by vyjádřila slovo vztah u všech najednou. Poslouchala jsem jejich vyprávění, představy a sny a nacházela jen to, co mi chybí, i to, co mám. A vlastně mě překvapovalo, co lidem v těch vztazích chybí. Vzala bych to tím stylem jedna paní povídala, ale s nějakými těmi jmény se to zdá osobitější.
Znala jsem třeba Bonnie, co si tak zoufale přála, aby někdy od Klydea dostala kytici svých oblíbených květin, o kterých mu vyprávěla každou volnou chvíli - jen tak bezdůvodně, byť by měla být jen jedna jediná (mě osobně přijde, že tohle je tajný a důrazně nesplněný sen každičké osoby křehkého pohlaví).
Další mou známou byla Julie. Byla to od přírody velice aktivní, dravá a krásná žena, plná života a vášně. A bez podivení to byla vždy ona, která se po Romeovi vrhla, shodila ho na postel, přidržela ruce a drze se po něm plazila. Ano ovšem, pro mužské pohlaví je to očividně neuvěřitelně vzrušující, ale pro Julii a hádám spoustu dalších zástupkyň zas tolik ne. A tak Juliiným přáním bylo, aby se to někdy obrátilo, aby ji jednou Romeo přitiskl na zeď, dravě se na ni vrhl, svedl jí v chodbě, div ne pomalu ve vchodových dveřích a projevil v sobě jednou zvíře, které nemyslí jen na její spokojenost (a já si vždycky myslela, že to bývá spíš obráceně, že ten, co doma nosí kalhoty je obvykle ten sobec, co myslí jen na svoje dobro, ale v současném světě se asi stává moderním hrát si na jemnou povahu - což je pěkné a ohleduplné, ale Juliina představa o dravosti se mi jaksi zdá lepší).
Lady byla neúnavnou bytostí s hlavou plnou snů a neustále měla potřebu poletovat po světě, utíkat lesy a lukami bez zadýchání a provozovat všechny ty aktivní činnosti, co k ní patří. A jejím zátěžím byl Tramp. A s každým večerem, kdy ho pozorovala u fotbalového nebo hokejového utkání si víc a víc uvědomovala jak moc jí ten život sere. Protože největší kulturní zážitek bylo kino a nejdelší pěší výlet byl do vesnické hospody, kam se nedalo jet s promilemi autem. Její přání snad je nadmíru jasné.
Tou poslední, co mě zasněnýma očima zaujala, byla Marge a zaujala mě i tou svou představou. V současnosti je běžné, že používáme telefony na zjištění činnosti toho druhého, na domluvy rande i na jejich rušení a na podobně primitivní věci. A Homer byl přesně takovým aktérem. Věděl téměř o každém jejím kroku, stavu myšlenek a náladě, ale nikdy ho nenapadlo ji jen tak překvapit. Na špatnou náladu jí koupit oblíbenou zmrzlinu a bez ptaní a domlouvání prostě přiběhnout (a je škoda, že Houmerům nikdy nedochází, jak moc by byli za takový náhlý počin odměněni). Nebo v nudném odpoledni, kdy Marge sama sedí doma, prostě jen tak přišel s vymyšleným bezchybných programem, naprosto ji překvapil a nehledě na protesty ji vytáhl na špičkové rande (ta špička by byla už jen to, že ho napadlo slovo překvapení).
A tak jsem se nad tím zamyslela. A nepřijde mi, že by to byly tak těžké nároky, které by se nedaly splnit. Vlastně by šly splnit docela jednoduše kdyby se jedna a jedna dala dohromady. Ale to se nestává. Žena tohle přání nevysloví a tiše doufá, že to muže aspoň jednou za život napadne, zatímco ti chodí okolo s vymetenou hlavou. Přiznávám skutečnost, že někdo může mít doma ideál, který splní všechna tahle přání (a v tom případě si ho píšu na list osob, které bych chtěla osobně poznat a stejně tak si tam píšu i tu, která je zcela spokojená a nemá jedinou věc nač si postěžovat). A přiznávám skutečnost, že takhle přání se asi schovávají v každé z nás.

Středa

19. září 2011 v 15:45 | Vlaštovka |  V šatně
Ze života mé druhé lepší já...

Jak zjišťuji, plánování života mé druhé já mi ukousne pěkný flák pronuděného dne ve VIP koutku, tudíž zvažuji rozšířit sbírku na další mé neodtajněné já :)

Středa je docela přítulný den. Je přesně uprostřed pracovních dnů a pokud pracujete od pondělí do pátku (tak jako má druhá já narozdíl ode mě!), ve středu se všechno přelije do druhé půlky a už zbývají jen dva dny. A obzvlášť pokud máte tak barevnou středu a už od neděle se jí nemůžete dočkat.

04:00
Jo, jo, časná hodinka, ale jak říkám, i tak by bylo téměř nemožné dospat. S utajeným důvodem má milá krásná druhá já opuští dům a nasedá do taxíku neurčité barvy, směrem rovnou na letiště. S úsměvem na tváři a plnými taškami odlétá časným ranním letadlem rovnou do suchohumorného Londýna zahaleného v podzimní ranní mlze. A se stejnou ranní mlhou si odnáší kufry do hotelu.

catch the right flight

09:00
Díky své lukrativní práci a velice vstřícným a bohatým šéfům byla nejspolehlivější asistenka vyslána na londýnskou konferenci zastupovat šéfy v nudných hodinkách, zapsat si pár zbytečných poznámek, vypít si cizokrajnou kávu a stát se ozdobou a připomínkou této lukrativní firmy (především je-li oblečena natolik, aby byla sladkou zářivou zapamatovatelnou tečkou).
conf.
12:00
Po drobné konferenci se venku samozřejmě zcela nečekaně udělalo poměrně překrásné počasí a zcela nečekaně také letadlo domů odlétá až v pozdních večerních hodinách. Co se dá dělat v Londýně celé odpoledne? Jistě, stačí si obléct pohodlné boty, vzít si správnou tašku, zamluvit si osobního nosiče a navštívit Cath Kidstonovou. A pak si jen užívat radost z nakoupených zbytečností.


Kid.Kids.Kidston.


16:00
Má druhá já je samotřejmě chtivé povahy, takže nenavštívila pouze Cath, ale odbočkou i přes Harrods, což zabralo trošičku času. Každopádně, Sheraton je odtud jen několik metrů (a není divu, nejlepší asistentka si zaslouží nejlepší luxus, tudíž celý jeden den je pokoj v pětihvězdičkové oáze pro poutníky zcela a jen její a to i se všemi službami a byl by hřích všechny je nevyužít!)
Sheraton

02:00
A po dlouze nekonečném letu domů konečně v pelíšku. S hřejivým pocitem v hrudi, dvěma polštáři, co voní londýnskou novoutou pod hlavou a nějakou tou uspávající hudbou v uších ti má milá Šípková Růženko přeju dobrou noc...
sleeping beauty

Not doing anything!

17. září 2011 v 8:00 | Vlaštovka |  V šatně
anything.
A přesně tak to bude! Rozhodně se nemíním dnes jakkoliv pohnout z postele, čančat se, česat nebo nedejbože lakovat si nehty! (aspoň do osmnácté hodiny, kdy bude čas utvořit ze sebe člověka a vyrazit za kulturou - zase jednou po letech...)
Naprosto s klidem se tu budu povalovat v pohodlém prádle (věčně řezající krajky prostě počkají!), vytahaném triku na spaní a ošoupaných legínách, co krásně zdůrazňují kilča navíc. A ano, vezmu si i pletené ponožky po babi! Mikrovlka uvaří kakao, špajz na tácu donese křupavé Laysky, počítač sám nastahuje spoustu filmů, knížka z knihovny se sama vybere a skočí mi do postele a telefon mi bude pouze předávat zprávy od žalostných pracujících! Takže si pusťe opičák Bruna z Marsu a tralalá...

Sobota

16. září 2011 v 21:02 | Vlaštovka |  V šatně
Ze života mé druhé lepší já...

Čím skončil pátek, tím začínala sobota. A pro mou druhou já by bylo naprosto nepřístojné chlubit se dvakrát stejným modelem (tudíž si nenápadně nalistujte Pátek). Už jsme si ujasnili, že má dokonalá druhé já s dokonalým životem, dokonalou prací a dokonalým vzhledem žije daleko od nedokonalé Plzně a celých Čech, takže nemůže být překvapující její sobotní ránko.

10:00
Příjemně prospaná po filmovém domácím večírku, zralá pouze na rychlou sprchu už v tuto dobu odchází ze svého krásného bytu přímou čarou a úzkou uličkou na ovocný trh pro snídani. Přátelsky si popovídá s večně se usmívajícími farmáři a pěstiteli těch sladkých a zdravích neřestí, plných vitamínů C a ovocného cukru a spokojeně, s plným nákupním košíčkem a kvítkovanou peněženkou v ruce odchází z ovocného trhu, všichni se otáčí za jejím půvabem a úsměvem, květiny za ní rozkvétají.
juicy!

12:30
Znovu dokonale upravena a sladěna opuští byt a míří do města, do kavárny, na lehký oběd a kávu s nejlepší přítelkyní. Sdělí si nejnovější drby z práce, domova a sídliště, poobdivují zadek číšníka, postěžují si na své protějšky (ano, i má dokonalá druhá já má svůj protějšek - a je extrémně sexy, vynalézavý a věrný a udělá si na ní čas kdykoliv je jí na světě nejhůř) a zasmějí se nad novými triky do postele. Zároveň se domluví na večerní zábavu v podobě luxusního večírku, pořádaného šéfem z její seriózní práce.

latté

15:00
Začínají důležité a neopomenutelné kosmetické přípravy u velikého, bíle zarámovaného zrcadla, taky v nádherné koupelně v odstínech šampaňské, za doprovodu té správné motivační hudby (a má druhá já má kupodivu docela podobný hudební vkus jako já) a ve správně pohodlném prádle.
bath afternoon

19:00
Super sexy přítel už čeká u dveří, v dokonalém smokingu, ve kterém vypadá naprosto neodolatelně. Samozřejmě ji políbí a neopomene několikrát zdůraznit překrásný vzhled, omračující krásu a omamnou vůni. Podrží jí dveře a překontroluje, zda má v náprsní kapse pouzdro s penězi. A také samozřejmě omamuje svou vůní tak jako má druhá já.
Good Evening Star.

24:00
Večírek byl vydatně úchvatný a šampaňského tak akorát na podpoření vynalézavosti. Teď už postačí jen dva kousky a trocha toho parfému. Sousedi, zacpěte si uši a dobrou, převelice dlouhou vášnivou noc! ;)


good sexy night

Spotlight. Enlightenment.

16. září 2011 v 11:14 | Vlaštovka |  Ze života v ptačím hnízdě
"You could be your own spotlight, you could be the star, you can shine so bright..."

Většina nostalgických příspěvků začíná úryvkem textu nějakého v současné době a ve všech rádiích neustále omílaného songu. Můj začíná podobně a kupodivu i v názvu onoho songu se skrývá ono Oh, Nostalgia. Z nějakého důvodu jsem kdysi stiskla tlačítko Download a pak Přesunout do MP3(I) a někdy uprostřed nudné dlouhé cesty do města jsem obklopena upocenýma lidma stiskla i tlačítko Přehrát (které obsahuje i tlačíko Neslyšet funící cestující). A tím začlo to několika fázové osvícení.
1) přehrajte si písničku, neposlouchejte anglický text, vnímejte pouze melodii a energičnost samotnou, která ze sluchátek vyzařuje
2) přehrajte si ji znovu, pochyťte kousky textu, postupně si v hlavě překládejte a zkuste si k tomu představit i nějaký vhodný videoklip (a pokud máte představivost, tak jako jí kdosi nadělil mně, určitě to nebude problém a klidně byste mohli trumfovat slavné režiséry všech Hollywoodů)
3) samozřejmě by vás zajímal i opravdový klip, skutečný obrázek Patricka Stumpa, který vám křičí do uší a jeho představa o reflektorech
4) youtube.com skrývá mnoho videí, dobrých i špatných, kvalitních i naprosto šméčkových, ale tohle je tu jen jednou...

Už při první vteřině klipu mi došlo, o čem se tak nějak snaží pojednat. A od té samé vteřiny jsem byla donucena bloudit ve své hlavě a myšlenkách a otvírat pusu nad tím, co vlastně lidi dokážou, co chtějí dokázat. A i když to zahrnuje jen pár akrobatických kousků a ti lidé jsou vyjímeční jen tím, že si je někdo vybral do svého videa, stejně vás to trkne k tomu, že všichni můžou něco dokázat. Že jde docela jednoduše zařídit, aby fráze nejde to, nemůžu a nezvládnu to prostě zmizely z našich slovníků.


Takže, v závěru, příspěvek není o propagaci dalšího ze svítajících zpěváků profláknutých Superstar či všemi druhy ve všech zemích hledajících Talenty. Jen jsem se chtěla podělit o tu myšlenku.

Apple.

11. září 2011 v 16:03 | Vlaštovka |  V šatně
Dobré ráno New Yorku! (nezájem na faktu, že jsou čtyři odpoledne a smrdím v Plzni)
Nějak si nemůžu odpomoct od myšlenky, že dnešek by měl být okouzlující, energický a štěstím prozářený den. A když si tak posedávám ve svém VIP koutku a očima propaluju zelenou softsheelku, brání mi mračit se a usínat. Taky jsem začala nahlas přemýšlet o změně nějakého toho životního stylu. Vzhledem k tomu, že neustále cpu lidem teplákovou soupravu z funkčního materiálu a k nim tílko v "emečku" a v "růžovce", pořád víc si v hlavě převaluju myšlenku, jak by takový komplet slušel mně. A jak by mě donutil občas zvednout svou zlenivělou p*del a proběhnout se po lese (jistěže by to vyžadovalo i nějakou lepší obuv, ale s matčiných Nike vybavením není takový probém...).

Sice jsem si nevymalovala výstupní plakátek, ale s nějakou zdravou výživou jsem začala. Tenhle radikální krok vyžadoval plnou EKOtašku zelených jablek (Granny Smith či Golden Delicious - Bůhví, i přes pověst milovnice zelených jablek, kterou po nich stále svědí zuby, v nich nehledám rozdíly - stačí, že jsou zelené) a samozřejmě sladěné vybavení. Nepoučitelná, hadry posedlá.
Apple (green) Day