Velmi křehké a pevné vztahy (z pohledu těch křehčích)

19. září 2011 v 17:06 | Vlaštovka |  Ze života v ptačím hnízdě
Tak jsem si jednou z gruntu prohlédla celou tuhle nástěnku a s hrůzou zjišťuji, že vážně trpím jakousi mánií po oblečení, které nikdy nemůžu vlastnit a po životě, co je mi známý jenom ze snů. A když jsem se z gruntu ohlédla i za svým životem, docela mi zůstala čelist stát. Ani bych si netipla, že už je to půl celého roku, co jsem napsala první příspěvek. Už půl celého roku, co jsem dostala myšlenku vykládat někde veřejně svoje myšlenky a představy (nehledě na to, jestli to vůbec někdy někdo bude číst). A taky už je to půl roku toho velmi křehkého a pevného vztahu. Docela se dovolávám odpovědí, jak je možné, že ten velmi křehký a pevný vztah, založený ani nevím na čem všem, už dotáhnul hranici půli roku. Mohla bych hodiny stát před zrcadlem, sledovat svoje fotky nebo koukat na videa a hledat na sobě něco, co by tuto aktualitu podpořilo. Každou volnou chvíli pátrám v sobě po těch vlastnostech, které dokáží okouzlit a nechat v něčí hlavě dlouhý zmatek a ještě delší stopu. A sama jsem docela zaskočená, když takovou nějakou opravdu najdu a přesvědčím se o tom, že vážně funguje jako spolehlivá tečka k zapamatování.
No, ale tomu jsem se věnovat něchtěla. Po tomhle uvědomění jsem si začala víc všímat lidí okolo, zamilovaných dvojic, snoubenců, vdaných kamarádek i škatulek, slavící zlatou svatbu. A ať jsem se snažila hledat sebevíc, nenacházela jsem stopu nějaké spojitosti, která by vyjádřila slovo vztah u všech najednou. Poslouchala jsem jejich vyprávění, představy a sny a nacházela jen to, co mi chybí, i to, co mám. A vlastně mě překvapovalo, co lidem v těch vztazích chybí. Vzala bych to tím stylem jedna paní povídala, ale s nějakými těmi jmény se to zdá osobitější.
Znala jsem třeba Bonnie, co si tak zoufale přála, aby někdy od Klydea dostala kytici svých oblíbených květin, o kterých mu vyprávěla každou volnou chvíli - jen tak bezdůvodně, byť by měla být jen jedna jediná (mě osobně přijde, že tohle je tajný a důrazně nesplněný sen každičké osoby křehkého pohlaví).
Další mou známou byla Julie. Byla to od přírody velice aktivní, dravá a krásná žena, plná života a vášně. A bez podivení to byla vždy ona, která se po Romeovi vrhla, shodila ho na postel, přidržela ruce a drze se po něm plazila. Ano ovšem, pro mužské pohlaví je to očividně neuvěřitelně vzrušující, ale pro Julii a hádám spoustu dalších zástupkyň zas tolik ne. A tak Juliiným přáním bylo, aby se to někdy obrátilo, aby ji jednou Romeo přitiskl na zeď, dravě se na ni vrhl, svedl jí v chodbě, div ne pomalu ve vchodových dveřích a projevil v sobě jednou zvíře, které nemyslí jen na její spokojenost (a já si vždycky myslela, že to bývá spíš obráceně, že ten, co doma nosí kalhoty je obvykle ten sobec, co myslí jen na svoje dobro, ale v současném světě se asi stává moderním hrát si na jemnou povahu - což je pěkné a ohleduplné, ale Juliina představa o dravosti se mi jaksi zdá lepší).
Lady byla neúnavnou bytostí s hlavou plnou snů a neustále měla potřebu poletovat po světě, utíkat lesy a lukami bez zadýchání a provozovat všechny ty aktivní činnosti, co k ní patří. A jejím zátěžím byl Tramp. A s každým večerem, kdy ho pozorovala u fotbalového nebo hokejového utkání si víc a víc uvědomovala jak moc jí ten život sere. Protože největší kulturní zážitek bylo kino a nejdelší pěší výlet byl do vesnické hospody, kam se nedalo jet s promilemi autem. Její přání snad je nadmíru jasné.
Tou poslední, co mě zasněnýma očima zaujala, byla Marge a zaujala mě i tou svou představou. V současnosti je běžné, že používáme telefony na zjištění činnosti toho druhého, na domluvy rande i na jejich rušení a na podobně primitivní věci. A Homer byl přesně takovým aktérem. Věděl téměř o každém jejím kroku, stavu myšlenek a náladě, ale nikdy ho nenapadlo ji jen tak překvapit. Na špatnou náladu jí koupit oblíbenou zmrzlinu a bez ptaní a domlouvání prostě přiběhnout (a je škoda, že Houmerům nikdy nedochází, jak moc by byli za takový náhlý počin odměněni). Nebo v nudném odpoledni, kdy Marge sama sedí doma, prostě jen tak přišel s vymyšleným bezchybných programem, naprosto ji překvapil a nehledě na protesty ji vytáhl na špičkové rande (ta špička by byla už jen to, že ho napadlo slovo překvapení).
A tak jsem se nad tím zamyslela. A nepřijde mi, že by to byly tak těžké nároky, které by se nedaly splnit. Vlastně by šly splnit docela jednoduše kdyby se jedna a jedna dala dohromady. Ale to se nestává. Žena tohle přání nevysloví a tiše doufá, že to muže aspoň jednou za život napadne, zatímco ti chodí okolo s vymetenou hlavou. Přiznávám skutečnost, že někdo může mít doma ideál, který splní všechna tahle přání (a v tom případě si ho píšu na list osob, které bych chtěla osobně poznat a stejně tak si tam píšu i tu, která je zcela spokojená a nemá jedinou věc nač si postěžovat). A přiznávám skutečnost, že takhle přání se asi schovávají v každé z nás.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Míša Míša | 22. září 2011 v 10:07 | Reagovat

Ty Soukupová, kam na ty svoje postřehy pořád lezeš? Jeden plesk je pravdivější než druhej! :D

2 Vlaštovka Vlaštovka | 23. září 2011 v 10:47 | Reagovat

Soukupová se občas pohybuje mezi ženama a vnímá mnohem líp než Mel Gibson po čem ženy touží ;)

3 Kubí Kubí | 1. října 2011 v 23:01 | Reagovat

Óóóó bože konečně jsem jako chlap pochopil co se vám praštěným honí v hlavě :D a konečně jsem se poučil co dělam špatně a jak jsem zjistil tak všechno :D

4 Vlaštovka Vlaštovka | 2. října 2011 v 16:18 | Reagovat

Óóóó Bože, kéž by to pochopila i spousta dalších! :)

5 vestec vestec | Web | 13. ledna 2012 v 3:49 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama