Prostě žiju

28. listopadu 2011 v 13:25 | Vlaštovka |  Ze života v ptačím hnízdě
Čau Hollywoode!
Dlouhou dobu už jsem nevypsala svoje myšlenky do bílého okna prohlížeče nebo aspoň do oranžového zápisníku s růžovou stužkou a padla na mě neuvěřitelná potřeba psát a psát a psát, sdílet radost a chvástat se spokojeností. Dá se říct, že v současné době si mimořádně užívám, ačkoliv převážná většina mého času je uzamčená mezi dvěma koutky. Vlastně ta mimořádnost asi přesahuje i své meze, protože při každém pohledu do zrcadla prostě zářím a každá pochvala mě vynáší do výšin oblak a některé mě usadí na zadek, obzvlášť ta nedávná. Protože na světě poznáte jen pár osob, které ať vám poví cokoliv - kritiku (hádáte se sice o opaku, ale víte, že mají pravdu), pochvalu (jistě, červenají se vám líčka) nebo závistivou nahlas vyslovenou myšlenku (čehož si po uvědomění v podstatě vážíte nejvíc) - vážíte si každého jejich slova a ještě víc jim samotných. A tahle závistivá hlasitá myšlenka mě donutila moc se zamyslet.. Já ti fakt závidím. Pracuješ, máš za to dost peněz, koupíš si co chceš a ještě ti zbyde, staráš se o sebe, jíš zdravě, předěláváš si byt, máš přítele, usadila ses tu, sluší ti to - prostě žiješ...
Tahle upřímnost se na světě nevidí a doposud jsem se s ní snad ani nesetkala, ale věděla jsem, jak se s ní vypořádat. Ano, ta vážená přítelkyně má pravdu - žiju. A nechci na tom nic měnit. Zavřela jsem krabici od bot s fotkami velkoměst v cizině, spočítala peníze, abych si uvědomila, že na cestu by stačily, přestala jsem si lhát a přiznala barvu, že teď se mi prostě nikam nechce. Nechce se mi nechat tady celou minulost, blízké, milované i ty nejmilovanější. Nechce se mi pryč od psa, co mě nenávidí, nechce se mi pryč z poklidné vesnice a blízkého kulturního města divokého západu, kde se nemusím bát o půlnoci každého kroku, kde můžu jít v teplákách nakoupit do jednoty a dát si poctivě drahou mraženou pizzu, kde si pamatuji naprosto každou tvář do posledního úsměvu, kde se lidi na zastávkách zdraví a kde se potkávají se známými v linkovém autobuse. Takže moje rozhodnutí padlo natvrdo. Nikam neodlétám, zůstávám na divokém západě, přepadla jsem snovou Ikeu i těžce se jí vyrovnávající Kiku, dovedla jsem k dokonalosti první obyvatelný pokoj a konečně se odhodlala koupit nejlevnější designový kousek z Home Magicu, kam chodí nakupovat jen ti krásní a bohatí.
Takže, bude velmi těžké se mě zbavit. Jsem opravdu šťastná a spokojená, zamilovaná a zářím pozitivní energií, mohla bych odcitovat každé slovo z písniček Ellie Goulding, slzím radostí, když mi v pokoji voní sladká svíčka a v televizi běží vánoční reklamy, mám radost z každého nového polštářku do své postelové sbírky, krmím se zelenými jablky, nosím kabelku pro dámy, nelituji žádné utracené koruny a každé ráno se mi lehce vstává.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ruda CV Ruda CV | 20. ledna 2013 v 16:15 | Reagovat

Z málokterého článku vyzařuje taková pohoda,taková kreativita,takové čtěstí,až se usmívám z přenesené poz.nálady...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama