Březen 2012

Vedle mě

29. března 2012 v 13:20 | Vlaštovka |  Ze života v ptačím hnízdě
Probudila jsem se ráno s jasným cílem, že budu pracovat a ve volné chvíli sem zčista jasna zabloudím, přidám krásně nekvalitní fotku mého kamrlíku a na tisíc řádků rozepíšu pochavlnou ódu na pracovní místo snů. Bohužel, jedna rytmická písnička mě donutila k něčemu úplně jinému..
Next to me? Wooo Hooo! Next to me? Next to me!
Takže ano, ta tisíciřádková óda se změnila na osobu, která těch tisíc řádků stejně ani nezaregistruje.. Ale mně přinese úlevu, přinese mi to snad i pochopení ze všech stran a ujasní mi detaily maskované v mlze...
Představu, že je někdo vedle mě, jsem měla strašně moc ráda, snila jsem o ní pod kvítkovanou peřinou a představovala jsem si s hloupými rytmy slunečná odpoledne, svůj zářivý úsměv co pak ladně přejde ve sladký hlasitý smích, paprsky, co mění vlasy na mahagonové zlato. Představovala jsem si vánek vonící po jaru (plný alergenů, co mi ničí život), představovala jsem si na sobě oblečení, které ani nemám ve skříni a boty, co ani nemají v obchodě..
Nevěděla jsem kdy a proč, ale pořád jsem doufala, že se všechny ty představy stanou skutečností. A staly.
Staly se drtivou skutečností, kterou někteří neměli rádi, ale já je neposlouchala. Kdyby už tenkrát ta písnička existovala, dávala bych si sluchátka do uší s každým opozitním slůvkem. Najednou to byla realita. Všechno to slunce v odpoledních, můj zářivý úsměv, kdy se koutky nedaly stáhnout do pozice smutného smajlíka, neutichající smích a zlatý mahagon ve vlnitých kadeřích, nezastavitelné kýchání u kvetoucích kytek, nakoupené oblečení co odpovídalo představám a radši naboso, kdykoliv to jen šlo.. Do těch jarních představ se pak najednou přimíchaly horké letní večery, podzimní listí ve vlasech, co pořád prozařovaly tím zlatem, zimní vločky roztávaly na mém rudém nose a najednou už se zase blíží slunce a jarní vánek. Jen se do něj přimíchalo několik kapek různých druhů barev na zdi, několik nánosů sádry a vyštukovaných zdí a kovové piliny, které zametl prodavač, když přidělal další klíč od mého domova. Konečně začínám poznávat, co to opravdu znamená, někdo vedle mě... Next to me.


Nice skirt, baby

7. března 2012 v 11:12 | Vlaštovka |  V šatně
Když jsem nastupovala, šla jsem do toho s padesáti procenty na každou úvahovou stranu. Jednou se ty dvě čísla stáčely k minulým prožitkům - budu tam sedět, neskutečně se nudit a znuděně klepat do klávesnice. Podruhé se stáčely k minulým prožitkům dávno školním praktickým - nesednu si ani na chvilku, nestihnu se najíst a nebudu vědět kam dřív skákat. A ano, první týden se hekticky přikláněl spíš k druhým dvěma číslům a já byla ráda, když jsem všechno doma dodělala, ale teď... Jak se svět zaběhl a já se naučila chodit na podpatcích, mám těch sladkých několik minut mezi jednotlivými úkoly na svou sladkou stránku s oblečky, připomínající mi, že jsem stále to křehké pohlaví, co tíhne k velké šatně...
Nice skirt..

Alive

6. března 2012 v 15:11 | Vlaštovka |  V šatně
Titulek dne:
Jsem naživu!
Jsem naživu, je mi krásně, blíží se jaro a jde na mě jaro, obarvila jsem si hlavu a peroxid se mi pravděpodobně zažral do mozku neboť se cítím naprosto mátožná a skoro se vznáším. Na srdci mám tisíce věcí, které nemají tu příležitost, aby byly někomu řečeny - jsem přespříliš zaneprázdněná... Našla jsem práci. Našla jsem práci, která mě opravdu naplňuje, odshora až dolů. Vždycky jsem si myslela, že ti skřítci, co kopou za mizerný peníz diamanty v dole, ale jsou strašně šťastní, existují jen v pohádkách, co mám zahrabané někde v krabici s knížkami. A pak jsem na sebe koukla do zrdcadla v kovovém rámu a viděla jsem jednoho z nich, ale v lepší photoshopové verzi. Nekopu v dole, ale sedím v energické zelené kanceláři, nedostávám mizerný peníz, ale slušnou cenitelnou odměnu, a taky jsem strašně šťastná...
Provětrala jsem peněženku a koupila si nový jarní pruhovaný svetr, vytáhla jsem rudý lak a rudou rtěnku, nasadila botky stylu prímabalerína a oprášila velbloudí kabelku.. A zapsala si další termín do nového diáře. Alive ♥
I'm alive!