Den, kdy se zastavil svět

21. května 2012 v 15:25 | Vlaštovka |  Ze života v ptačím hnízdě
Tomuhle dni předcházelo několik dní očekávání jeho přímého konce. Pánové prominou, dámy se začtou. Zamilované, šťastné, pak nervózní, na něco důležitého, co stále nepřichází čekající, panikařící, představující si konec světa a růžové šatičky nebo modré lacláče, vystrašené, vyhýbající se pravdě, zhroucené, odhodlané, upocené, s třesoucíma se rukama, a pak už jen čekající na jedno přídavné jméno, kterému předchází dvě odlišná slovesa - jedno nebo druhé. A přesně v těch několika vteřinách, kdy jsem čekala na spojení těch dvou slov, se mi svět zastavil. Zastavil se čas, všechno dění kolem mě, hodiny přestaly tikat a jen nepatrné paprsky, co se prodíraly stromy za oknem, mi svítily zlatě do očí. Bylo to pro mě nejjasnějších několik vteřin, kdy mi do hlavy skákaly všechny myšlenky, které jsem nikdy nepustila z krabice na dně sebe ven. Někdo předchozího večera nastevřel víko a nechal je utéct. Během těch několika vteřin jsem stíhala vnímat tisíce důvodů, proč by to mělo být tak a tisíc důvodů, proč by to mělo být jinak. A když slunce zalezlo za mrak a svět se znovu rozběhl, byla jsem přesvědčená, že obě varianty odpovědi bych dokázala zvládnout. Že by tu se mnou někdo byl a postavil se za mě, v obou variantách.
A jistě, svět se rozběhl a dopadlo to šťastně. Pro mladou holku, na začátku cesty do světa, to lépe dopadnout nemohlo. Ale proč je mi tak divně, mám pocit, jako kdybych selhala. Jakoby mě něco opustilo...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Gia Giannini Gia Giannini | Web | 21. května 2012 v 18:48 | Reagovat

Tak z toho jsem úplně mimo!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama