Svatební šaty, mimoděk

30. srpna 2012 v 14:18 | Vlaštovka
Sedím v té vkusné kavárně na rohu náměstí, pozoruji transparenty v kavárně, její ceduli s názvem - konkrétně to neonové zelené O, vyplněné hnědým zrnkem kávy a čekám na kamarádku. Kamarádka přiběhne s pětiminutovým zpožděním, objedná si ledovou kávu s sebou, popohání mě v pití mojí teplé, odtáhne mě do svatebního salonu s těmi nejkrásnějšími šaty, co nejsou ani ve filmech (i když ty od Vivienne Westwood, které měla na sobě Carrie v celovečerním Sexu ve městě, asi nikdy žádné netroufnou), začne se prohrabávat ve stojanech a jen tak mimoděk na mě zamává levou rukou s prstýnkem z bílého zlata s blyštivým kamenem.
A pak zajde k velikosti, která se zdaleka nepodobá její 38 a začne vytahovat šaty v mojí velikosti. Zapojuje se i prodavačka a odvádí mě k úplně jinému stojanu. Jak je známo, šaty jsou jedna z věcí, které nás nikdy nenechají chladnými. O minutu později už jsem byla vinna, odhodila jsem kabelku na křeslo a prohrabovala se šatníkem. A pak jen zkoušela a zkoušela. Ve všech jsem vypadala jako naditá husa a můj slavný blogerský drdol tomu na kráse nepřidával. Až pak jsem v úplně jiném stojanu našla ty jedny jediné, co jsem chtěla vyzkoušet (nebyly podobné těm od Vivienne Westwood…), jejichž cenovka byla radši schovaná pod sukní. Čekala jsem tu scénu, přesněji ten efekt, kdy dívce šaty padnou jako nikomu jinému a všichni okolo otevřou pusu. U mě se nestala. A pak jsem sundala ošoupané baleríny a rozpustila si drdol, ze kterého vypadaly zvlněné prameny od utažené gumičky, a postavila jsem se před zrcadlo mimo umělé světlo. A najednou se ten efekt dostavil. Všechny ženy ve svatebním salonu otevřely pusu a já ji jen tak úlekem pootevřela. Slušelo mi to. V tu chvíli jsem v nich chtěla utéct domů, chtěla jsem se hned vdát a ukázat se v nich celému světu…
Z polední pauzy jsem ten den přišla pozdě. Všude jsem se toulala s podivným úsměvem na rtech a doma zakopávala o vše, co kde leželo. Chtěla jsem někomu říct, jak strašně moc mi to slušelo, ale komu? Nemohla jsem to říct kamarádce, protože je na svém propitém školním výletě. Nemohla jsem to říct mámě, protože zrovna leze po Sněžce. Nemohla jsem to říct svému chlapovi, protože by mu to bylo úplně jedno. A kdyby nebylo, nemohla jsem to říct svému chlapovi, aniž by si nemyslel, že ho ženu do manželství. Mohla jsem jen zavírat oči a představovat si ten odraz v zrcadle, jen tak mimoděk.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Maigreur-M Maigreur-M | Web | 30. srpna 2012 v 14:27 | Reagovat

škoda, že tu není fotka

2 Vlaštovka Vlaštovka | Web | 30. srpna 2012 v 14:30 | Reagovat

Bohužel nepatřím mezi ty patnáctileté holky s iPhonem, které si fotí každé znuděné odpoledne... :)

3 tewezfashion tewezfashion | E-mail | Web | 30. srpna 2012 v 14:37 | Reagovat

Hezky jsi to napsala =) Chtěla bych ty šaty vidět =)

4 Michelle Michelle | Web | 30. srpna 2012 v 14:41 | Reagovat

i když mezi ty holky nepatříš, stálo by za to, kdyby tě kamarádka vyfotila. svatební jsem na sobě neměla, ani na školním plese, ale musí to být úasný pocit. jednou budeš mít vlastní... :)

5 Aw. Aw. | Web | 30. srpna 2012 v 15:08 | Reagovat

Takový uspěchaný článek. Nebo jsem možná jen dost rozespalá. Kavárna, šaty, doma. Ale aspoň to nebylo roztahané a já mám ještě energii reagovat - opravdu škoda, že nejsi patnáctiletá holka s IPhonem. :D Já chci taky otevřít pusu a zírat...

6 Liliana von der Heide Liliana von der Heide | Web | 30. srpna 2012 v 15:16 | Reagovat

Tak si my ostatní můžeme jen představovat :-) Pořád ve mně hlodá myšlenka, jít si s kámoškou jen tak vyzkoušet nějaké ty šaty, svatební :-D

7 Gabriela Gabriela | Web | 30. srpna 2012 v 15:19 | Reagovat

ach ach...jak ty jsi mě navnadila na myšlenku, že bych ráda popohnala čas a už si ty šaty konečně také oblékla...a byla nejkrásnější a nejdokonalejší...pro něj...pro mého milého

8 renuška renuška | Web | 7. září 2012 v 15:14 | Reagovat

Kdybych se znovu vdávala, přesně vím, jaké svatební bych chtěla. Obyčejné, hladné, bez kraječek, dobře střižené, aby ostatním lhaly o mé postavě, ale abych v nich vypadala kouzelně.
Když jsem si před třemi lety nechávala šít plesovky, zkoušely jsme střihy podle svatebních a tak jsem si něco podobného jako Ty zažila. A bylo to fakt ... krásný ... pohádkový ... princeznovský ... ách

9 janča24 janča24 | 23. května 2013 v 14:10 | Reagovat

:D já si čaty nakonec objednala z internetu, konkrétně odtud http://www.spolecenskesaty.com

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama