Hrdě oznamuji, jsem ta nejlepší přítelkyně

10. září 2012 v 10:16 | Vlaštovka |  Ze života v ptačím hnízdě
Hrdě oznamuji, jsem ta nejlepší přítelkyně na světě!
Měl to být víkend v teniskách, teplákách a nové fleecové mikině. Se psem a láhví vody. Samotou na dlouhých procházkách v lese. A pak v náruči své drahé polovičky. Jak to u vysněných víkendů bývá, podělají se ještě v pátek…
Takže v pátek to nebyla žádná hřejivá náruč, žádný promilovaný večer televizní kulisy. Jen prázdný dvojdomek na vsi. Sáhodlouhá procházka se dvěma psy. (Poprvé a naposledy! Ve filmu vypadala Jennifer Lopez s deseti psi náramně dobře, tak jsem předpokládala, že to bude snadné… Nebylo. Hlavní silnici jsem s nimi přecházela pět minut.) Sáhodlouhá jízda na kole. (Žádné kilo jsem neshodila, nohy jsem měla zamazané od řetězu, a zadek mě brní ještě teď.) Sáhodlouhé čtení knížky o Rebecce Bloomwodové, té nejblbější hrdince, jakou literatura pamatuje. A až pak, za doprovodu cvrlikajících cvrčků, poletujících netopýrů a padající rosy, se ta hřejivá náruč vrátila domů z práce. Radostně jsem zase začala věřit ve vysněný víkend. Dokud mi ta náruč neoznámila, že půjde pracovat i v sobotu.
Sobota začala pěkně. Pár hodinovou procházkou o samotě v lese. A tím i skončila… Do vyklizené koupelny vtrhla moje hřejivá upocená náruč polovičky se sádrokartonem, sbíječkou, letovacími hovadinami (postřehla jsem jen slovo letovat, význam už mě nějak netrápil, jen strašně smrděl), měděnými trubkami a izolací. Na jaře jsem totiž kvůli protékajícímu sprchovému koutu naplánovala rekonstrukci koupelny. Měla začít v lednu příštího roku, po podaném daňovém přiznání a schválené půjčce od banky. Promiňte, ale mám pocit, že teď je září, 2012!
A tak mám v koupelně strop ze sádrokartonu, na podlaze neskutečný bordel a nářadí, ve zdech díry, ze kterých čumí měděné trubky, v kabelce rozpočítané plány koupelny, v kufru auta béžové obklady (ne zlato, ta hnědá bude rozhodně lepší než červená, zvlášť když je levnější o tři stovky), v jídelně závěsný záchod z akce, dluh počítaný v tisících v tátově účetnictví a nedočkavého chlapa se sbíječkou v ruce - TOPINKU = topenáře, plynaře, instalatéra, kanalizátora třeba.
A v závěru toho vysněného víkendu v teniskách, teplákách a nové fleecové mikině, jsem ve čtvrt na deset probojovala do nacpaného kina, vedle teenagerů s pivem a láhvemi vína, zabořila zadek do dvojsedačky vedle své hřejivé náruče a ruku do krabice s popcornem a nadšeně sledovala Expandables 2, v čele se Stallonem a práskací elitou akčních filmů. A doma o půlnoci? Vedle té samé náruče jsem sledovala Avengers na DVD, koupeném ještě toho večera a do postele se došourala v půl třetí ráno. A o celém tom víkendu ani necekla.
No nejsem ta nejlepší přítelkyně na světě? (Možná, že mimo můj rentgenový dohled existují mě podobné, stejně tolerantní a s vysokou hranicí po zvýšení tlaku a následný infarkt. Ale já je neznám. A nechci je znát a nebudu se s nimi bavit! Právě mám svůj totiž pocit naprosté jedinečnosti.)

PS: Pokud moje koupelna nebude vypadat přinejmenším jako apartmá z Four Seasons, zabiju se.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 narodilajsemseblond narodilajsemseblond | 10. září 2012 v 14:07 | Reagovat

:D

2 pavel pavel | Web | 10. září 2012 v 14:31 | Reagovat

A ty nehřeješ? :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama