Únor 2013

Stýskání po létě

11. února 2013 v 14:55 | Vlaštovka |  V šatně
V létě mi chybí zima a kozačky. V zimě mi chybí sandálky a slamáky. Snad jsem si utřídila myšlenky a s tým stýskáním po létě to myslím vážně. Chci se brouzdat nohama ve vodě na pláži rybníka, poslouchat Paradise od Coldplay a snít o dovolené. Chci nosit velkou kabelku, co se hodí jenom k tílku a sandálkům, sluneční brýle ve vlasech i na očích a na nehtech světlounký lak, co vynikne na opálených prstech. Chci už zahodit tu pletenou čepici. A poručit si první čokoládový milk shake pro tenhle rok. :P


summer

O čem je život ve dvou

11. února 2013 v 11:01 | Vlaštovka |  Ze života v ptačím hnízdě
Ne, teď nemyslím studentský byt na Vinicích, ani cizí spolubydlící pro zaplacení nelidského nájmu. Je to jen takové to já, ty, jen my dva. A náš pes.

Často poslouchám věčné spílání na společné bydlení s mužem, co vás dovede vytočit k nepříčetnosti a často jsem se k tomu odpolednímu spílání u kávy připojovala. Často poslouchám, jak ty nepříčetné maličkosti rozbily vztah a jak byt pro dva osiřel. Pochopitelně, v tom malém prostoru, kde se vídáme každý den a trávíme každou noc, se ty maličkosti zdají mnohem větší, než ve skutečnosti jsou.
Kroužky od kafe na bílém stole, plechovky od piva na poličkách, tepláky hozené na dekorační podestě, zmuchlané deky na gauči, ponožky v koši obrácené naruby, ťápoty od pracovních bot na podlaze, rozsypaný tabák na stole a tisíce dalších puzzlíků, co dohromady složí jeden velký obraz, co dokáže dovést k šílenství.
Pak vaše vlastní maličkosti. Rozházené šály na poličce, šest polštářů na spaní, neustále otevřená okna, Sex ve městě na každém kanálu, Ikea v každém pokoji (především ty cesty pro pár maličkostí), neužitečné svíčky, nepotřebné umírající kytky, proutěné košíčky na každé rovné ploše a další mě vlastní puzzlíky.

Takže, k tomu spílání u kávy. Už jsem se naučila mlčet a jen tiše poslouchat. Puzzlíky už neskládám do velikého obrazu a nebojím se, že by mi rozbili vztah. Skládám z nich jiný, lepší obrázek. Zapnete myčku a někdo vypne a otevře. Zapomenete zamknout a někdo to udělá za vás. Je vám zle a někdo vám donese kyblíček k posteli. Otevřete okno a někdo ho pak v noci zavře, aby vám nebyla zima. Necháte puštěnou plotnu a je tam někdo, kdo ji vypne, abyste nevyhořeli. Zapomenete vzít kečup ke stolu, nevadí, vezme ho někdo, kdo jde hned za vámi. Nepoberete celou večeři, nevadí, někdo za vámi vezme ten zbytek. Jste smutní, máte se ke komu bez vysvětlování přitulit. Jste líní vařit, nevadí, někdo vám pomůže splácat ty těstoviny s kečupem…


Rok nesplnitelných přání

8. února 2013 v 11:36 | Vlaštovka |  V šatně
Tolik předsevzetí, která jsem si vyslechla od začátku nového roku. Tolika předsevzetím jsem se vysmála. Vždycky jsem si je dávala jen proto, abych je mohla během dalšího měsíce hrubě porušovat a nemít z toho výčitky. Nicméně letos (tak jako každý rok), beru své předsevzetí nadmíru vážně. Krabička na úspory je vyrobena, průměrná částka z výplaty, kterou můžu obětovat, je taky vypočtená, už schází jen přežít zimu, koupit si svetr a tričko a plnit své předsevzetí... Pokud to klapne napoprvé, finance budou dostatečné, podívám se za malou louži a projdu si po dlouhé době zase Londýn, vymáchám si ruce v řece, rozhlédnu se z pouťové atrakce na jejím břehu, budu tiše doufat že potkám filmovou hvězdu jako v teenage filmech a ona si se mnou prohodí svůj luxusní život. :P
spring visit 2 ;)

Pokud to nevyjde napoprvé a finanční rozpočet bude slabší, proběhnu se zase jednou Paříží, vnitřně se pozvracím při kilometrovém pohledu z Eiffelovky k zemi a konečně si projdu Moulin Rouge s upokojenou zvědavostí.

Spring visit ;)

No a pokud se finance v rámci životních potřeb rozutečou, Paříž i Londýn se zase stanou o několik kilometrů vzdálenější, pořád je tu možnost strávit sladký týden jednoho ze zimních měsíců na chatě u rybníka, ve společnosti teplé bundy, horkého čaje, neunavitelného psa a sněhulí.:)

winter visit ;)

Jedno dlouhé uklouznutí na ledu

4. února 2013 v 14:08 | Vlaštovka |  Ze života v ptačím hnízdě
Může to začít jedním nenápadným uklouznutím na napadaném sněhu na chodníku, co stihl zledovatět, než jste v růžovém froté županu vyvenčil psa. Svezete se v papučích a padnete na zadek. Pak se zvednete a obvykle to tím končí. Já se zvedla, dalších pět minut pajdala po zahradě a snažila se toho zmíněného psa nahnat dovnitř.

Ta nová půvabná lahvička s make-upem se velice půvabně roztřískala, když mi upadla na naše nové porcelánové umyvadlo (a někdo chraň, aby na něm nebyl ani škrábanec). Ten oběd, co jsem si vařila včera večer, zůstal na sporáku a v břiše mi kručí ještě teď.

Cesta na autobus je od domu docela krátká, nicméně nebrání tomu, abych se na ní stihla znovu vyválet na ledu, prokrvit si koleno, loket a roztrhnout si legíny. A cesta autobusem je pak pro změnu docela dlouhá, když s hrůzou zjistíte, že jste ztratili špuntík ze sluchátek (!!), brní vás noha a ještě musíte pustit sednout ježibabu, než abyste přišly o svůj kabát (za normálních okolností proč ne, ale za okolnosti, že se vám ta mrcha chce nacpat na to úchvatné sedadlo pro jednoho, co bývá vpředu v plzeňských autobusech, a třít svůj moly prožraný kabát o váš). A pokud chcete vystoupit na své zastávce, nesmí vás tři vteřiny před ní chtít zkontrolovat revizor, co nechápe, že jdete do práce, ale urputně si stojí za svým, že jste černý pasažér, co mu chce prostě jen vyklouznout.

A to jak jsem jen tak ztratila kontaktní čočku během psaní děkovného dopisu klientům naší kanceláře a připadám si teď jako jednooký mutant. (Ne, nenosím sebou brýle v kabelce jen tak kdyby náhodou - koho by bavilo, každý večer je z ní pak vyndávat a ne, ať nikoho ani nenapadá mi říct, proč nemám dvoje - víte, kolik stojí takové brýle, co vám padnou na obličej a nevypadáte v nich jako Harry Potter? A ne, nemohu si tu jednu čočku vyndat, protože bych byla slepá jako patrona.) Můžu si prostě jenom stěžovat...

Vážně se může povést, aby den byl tak velký blbec, že B s Caps Lockem je ještě malé. Cítím se jako neandrtálec. Medvěd. Medvěd, co se dlouho veze po ledu. A mám strach, kam ještě dojedu.