Jedno dlouhé uklouznutí na ledu

4. února 2013 v 14:08 | Vlaštovka |  Ze života v ptačím hnízdě
Může to začít jedním nenápadným uklouznutím na napadaném sněhu na chodníku, co stihl zledovatět, než jste v růžovém froté županu vyvenčil psa. Svezete se v papučích a padnete na zadek. Pak se zvednete a obvykle to tím končí. Já se zvedla, dalších pět minut pajdala po zahradě a snažila se toho zmíněného psa nahnat dovnitř.

Ta nová půvabná lahvička s make-upem se velice půvabně roztřískala, když mi upadla na naše nové porcelánové umyvadlo (a někdo chraň, aby na něm nebyl ani škrábanec). Ten oběd, co jsem si vařila včera večer, zůstal na sporáku a v břiše mi kručí ještě teď.

Cesta na autobus je od domu docela krátká, nicméně nebrání tomu, abych se na ní stihla znovu vyválet na ledu, prokrvit si koleno, loket a roztrhnout si legíny. A cesta autobusem je pak pro změnu docela dlouhá, když s hrůzou zjistíte, že jste ztratili špuntík ze sluchátek (!!), brní vás noha a ještě musíte pustit sednout ježibabu, než abyste přišly o svůj kabát (za normálních okolností proč ne, ale za okolnosti, že se vám ta mrcha chce nacpat na to úchvatné sedadlo pro jednoho, co bývá vpředu v plzeňských autobusech, a třít svůj moly prožraný kabát o váš). A pokud chcete vystoupit na své zastávce, nesmí vás tři vteřiny před ní chtít zkontrolovat revizor, co nechápe, že jdete do práce, ale urputně si stojí za svým, že jste černý pasažér, co mu chce prostě jen vyklouznout.

A to jak jsem jen tak ztratila kontaktní čočku během psaní děkovného dopisu klientům naší kanceláře a připadám si teď jako jednooký mutant. (Ne, nenosím sebou brýle v kabelce jen tak kdyby náhodou - koho by bavilo, každý večer je z ní pak vyndávat a ne, ať nikoho ani nenapadá mi říct, proč nemám dvoje - víte, kolik stojí takové brýle, co vám padnou na obličej a nevypadáte v nich jako Harry Potter? A ne, nemohu si tu jednu čočku vyndat, protože bych byla slepá jako patrona.) Můžu si prostě jenom stěžovat...

Vážně se může povést, aby den byl tak velký blbec, že B s Caps Lockem je ještě malé. Cítím se jako neandrtálec. Medvěd. Medvěd, co se dlouho veze po ledu. A mám strach, kam ještě dojedu.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 best-shows best-shows | Web | 4. února 2013 v 14:16 | Reagovat

Ahoj, miluješ seriály? Omlouvám se, že nepíši k tématu, ale na mém blogu probíhá konkurz na adminy. Takže pokud by měl/a zajám, mrkni na to :) Jinak to prosím ignoruj. Děkuji a krásný tyden přeji ;)

2 Aithra Aithra | Web | 4. února 2013 v 15:07 | Reagovat

Ano, den Blbec, to je opravdu radost. A den Blbec v zimě je ještě stokrát horší, to jo. Jenom kdyby tak šlo si nestěžovat... :-)

3 pukina pukina | E-mail | Web | 4. února 2013 v 15:46 | Reagovat

Promiň, ale hezky jsem se pobavila na Tvůj účet:) Super článek a ten medvěd nemá chybu!

4 Jan Stanislav Jan Stanislav | Web | 4. února 2013 v 17:30 | Reagovat

:-)

5 Inu~ Inu~ | Web | 4. února 2013 v 19:45 | Reagovat

Fúha, tak to si mala fakt blbý deň >_< Ale vieš čo? Úplne úžasne píšeš, zaujala ma tvoja slovná zásoba a celkovo štýl akým píšeš :3

6 m. m. | Web | 4. února 2013 v 23:55 | Reagovat

Normálka pondělí, ne? :D Ten medvěd je boží.

7 StewartDut StewartDut | E-mail | Web | 23. února 2017 v 13:07 | Reagovat

wh0cd445122 <a href=http://diclofenac.us.com/>diclofenac</a> <a href=http://buylevitra.us.org/>levitra</a>

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama