O čem je život ve dvou

11. února 2013 v 11:01 | Vlaštovka |  Ze života v ptačím hnízdě
Ne, teď nemyslím studentský byt na Vinicích, ani cizí spolubydlící pro zaplacení nelidského nájmu. Je to jen takové to já, ty, jen my dva. A náš pes.

Často poslouchám věčné spílání na společné bydlení s mužem, co vás dovede vytočit k nepříčetnosti a často jsem se k tomu odpolednímu spílání u kávy připojovala. Často poslouchám, jak ty nepříčetné maličkosti rozbily vztah a jak byt pro dva osiřel. Pochopitelně, v tom malém prostoru, kde se vídáme každý den a trávíme každou noc, se ty maličkosti zdají mnohem větší, než ve skutečnosti jsou.
Kroužky od kafe na bílém stole, plechovky od piva na poličkách, tepláky hozené na dekorační podestě, zmuchlané deky na gauči, ponožky v koši obrácené naruby, ťápoty od pracovních bot na podlaze, rozsypaný tabák na stole a tisíce dalších puzzlíků, co dohromady složí jeden velký obraz, co dokáže dovést k šílenství.
Pak vaše vlastní maličkosti. Rozházené šály na poličce, šest polštářů na spaní, neustále otevřená okna, Sex ve městě na každém kanálu, Ikea v každém pokoji (především ty cesty pro pár maličkostí), neužitečné svíčky, nepotřebné umírající kytky, proutěné košíčky na každé rovné ploše a další mě vlastní puzzlíky.

Takže, k tomu spílání u kávy. Už jsem se naučila mlčet a jen tiše poslouchat. Puzzlíky už neskládám do velikého obrazu a nebojím se, že by mi rozbili vztah. Skládám z nich jiný, lepší obrázek. Zapnete myčku a někdo vypne a otevře. Zapomenete zamknout a někdo to udělá za vás. Je vám zle a někdo vám donese kyblíček k posteli. Otevřete okno a někdo ho pak v noci zavře, aby vám nebyla zima. Necháte puštěnou plotnu a je tam někdo, kdo ji vypne, abyste nevyhořeli. Zapomenete vzít kečup ke stolu, nevadí, vezme ho někdo, kdo jde hned za vámi. Nepoberete celou večeři, nevadí, někdo za vámi vezme ten zbytek. Jste smutní, máte se ke komu bez vysvětlování přitulit. Jste líní vařit, nevadí, někdo vám pomůže splácat ty těstoviny s kečupem…

 

23 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 es ef es ef | Web | 11. února 2013 v 11:53 | Reagovat

Vždyť to je na tom tak krásné!

2 Kamm Kamm | Web | 11. února 2013 v 12:09 | Reagovat

Ano, přesně moje řeč! Protože za tebe umyje nádobí od oběda a uvaří ti kafe, když vidí a beze slov pochopí, že jsi unavená a nic se ti nechce. Je třeba hledat v těch kladech a záporech (zatracené ponožky všude!) určitou harmonii. :)

3 víla víla | Web | 11. února 2013 v 12:12 | Reagovat

Já jsem na to společné bydlení nikdy u kafíčka nenadávala. Jo možná mě štve, že tady máme oblečení rozházené po celém domě. Že tady máme občas tolik prachu, až se dusím a ani jeden z nás to nechce uklidit. Že pořád dokola jíme těstoviny/hranolky/tousty. Že kolem zdi v pokoji máme dvacet flašek od minerálek a nikdo není schopný zajít s tím před dům do kontejnéru na plasty... Ale pak odjedu jednou za čas na víkend za rodiči a  vzpomenu si, proč to společné bydlení tak zbožňuji. Dva roky jsme se vídali každý druhý víkend jen v sobotu, protože jsme bydleli přes dvě hodiny cesty autem od sebe. A teď se můžu přitulit kdy chci. Můžu na něj čekat před prací a užívat si ty pohledy ostatních chlapů, kteří mu říkají, jakou pěknou babu má. Nemusím být ve stresu s kým jde do hospody a kdy přijde domů, protože mě tam bere s sebou.
Už to není to obyčejné chození. Už je to plnohodnotný vztah. Žití spolu. A já už jiný život nechci.

4 Valérie Svačinková Valérie Svačinková | Web | 11. února 2013 v 13:21 | Reagovat

moc hezky píšeš.:)
www.veritjenasosud.blog.cz

5 silentday silentday | Web | 11. února 2013 v 18:05 | Reagovat

Krásně jsi to vystihla, moc hezky napsané. :)

6 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 11. února 2013 v 18:11 | Reagovat

Náhodou, nadávání u kafíčka má své kouzlo. Já si jako cholerik ulevím, kamarádky to nějak poberou a přihodí vlastní starosti, smícháme to, upečeme a pak jsme doma na chlapy hodné, protože ty strasti všedního dne už jsme nechaly za sebou.

Jinak máš samozřejmě pravdu. :-)

7 m. m. | Web | 11. února 2013 v 23:31 | Reagovat

Poprvé vnímám silnou potřebu žít ve dvou. S někým, kdo pro mě tyhlety maličkosti bude dělat, s někým, kdo to vezme za mě, když já už nemůžu. Dík za ten článek.

8 Teeda Teeda | Web | 13. února 2013 v 7:49 | Reagovat

Dokonálé to nikdy není a nebude, ale dokonalost v tom je.. :)

9 Násilník Násilník | E-mail | Web | 19. února 2013 v 23:04 | Reagovat

ááj, chtěl sem sem cpát nějaký sračky o svym postpubertálním vnímání soužití ve dvou a toho jak sem se k tomu vlastně ani nedopracoval, ale ten závěr mě odrovnal
pozitivní náhled na život je fakt asi něco, co mi chybí ze všeho nejvíc, každopádně ti to vlastně ted momentálně závidim a je to hezky napsaný

10 ♥Glennuška♥ ♥Glennuška♥ | Web | 1. března 2013 v 18:25 | Reagovat

Nádherně napsaný, občas člověk zapomíná co krásnýho doma má. Díky za připomenutí

11 ledove-zahrady ledove-zahrady | Web | 1. března 2013 v 18:34 | Reagovat

Hezké, už se nebojím :)

12 ocea ocea | Web | 1. března 2013 v 19:59 | Reagovat

pěkně napsané. přidávám se k závistivcům :D:)

13 inkognitowoman inkognitowoman | Web | 1. března 2013 v 20:55 | Reagovat

Také ti závidím takový pohled na věc.
Momentálně bych se z toho asi zbláznila, ale do budoucna tomu plánuju podlehnout taky.

14 Ell-e Ell-e | E-mail | Web | 1. března 2013 v 21:09 | Reagovat

Tak to je nádherně napsaný. Bohužel pro mě, já jsem ten, co dělá všechno, co ten druhej zapomene.. :D

15 metztli metztli | E-mail | Web | 1. března 2013 v 21:19 | Reagovat

nádherný článek :) jen trochu bolí, protože jsem vlastní hloupostí přišla o někoho, s kým jsem si to-sic jen na týden-vyzkoušela a bylo to dokonalé :) ano, ve dvou se to lépe táhne

16 Unununium~ Unununium~ | Web | 1. března 2013 v 21:50 | Reagovat

To si mnoho lidí neuvědomí v danou chvíli, když je ona maličkost rozčílí. A mnohdy ani ne po "vychladnutí". Bohužel (?).

17 Avis Avis | Web | 1. března 2013 v 22:06 | Reagovat

Krásný článek. Kéž bych i já někdy v budoucnu měla po svém boku někoho, kdo by pro mě dělal takové maličkosti všedních dnů, které z těch všedních dnů udělají dny krásně neobyčejné....
Asi jsi mě nakazila optimismem.. už za to obrovský hlubokosklon.. a za článek samotný pak další, ještě hlubší a ještě pokornější! =)

18 Eggie Eggie | Web | 2. března 2013 v 10:21 | Reagovat

Je to nádherně napsané, máš obdivuhodnou slovní zásobu a má to myšlenku. A ještě ke všemu máš ve všem pravdu..:)

19 David David | E-mail | Web | 2. března 2013 v 19:09 | Reagovat

Moc pěkný článek. :-) No my si na koleji ve čtyřech taky často užíváme svoje - náš nepořádek atd. :-D Škoda, že jsem z pokoje jediný, který se nemá ke komu jen tak přitulit... :-(

20 musikerleben musikerleben | Web | 2. března 2013 v 21:48 | Reagovat

Krásně napsané a pravdivé. :) Osobně se nemůžu dočkat, až se konečně s přítelem dočkáme našeho společného bydlení. :)

21 Coco Coco | Web | 2. března 2013 v 22:38 | Reagovat

Už se těším až takhle budu žít já - doufám v to! :)

22 Kris. Kris. | E-mail | Web | 3. března 2013 v 10:30 | Reagovat

Dobrý článek! :))

23 imdisabled imdisabled | Web | 3. března 2013 v 10:46 | Reagovat

Hezky napsaná, hlavně na to koukat optimisticky, ale stále je fakt, že plno mým známým právě společné bydlení jejich vztah úplně nabouralo.

24 Katy Katy | Web | 3. března 2013 v 11:59 | Reagovat

to je hezká teorie, jen škoda, že se tomu někomu chce dělat ty věci jen někdy. Jinak když zapomenu na kečup prostě na stole nebude. PAk jen následuje  otázka: kde mám kečup :D

25 crazyWolf crazyWolf | E-mail | Web | 3. března 2013 v 15:29 | Reagovat

Tohle je hodně důležité si uvědomit co nejdříve. Když někoho milujete, tak je hloupost si všímat, nebo dokonce hledat každičké malicherné negativum! Aby jste stále milovali a byli tak stále šťastní, musíte si všímat především těch hezkých pozitiv, které pro vás ten druhý dělá a stejným dílem to oplácet...

Moc pěkný článek, který má co říct :)

26 LoveShy LoveShy | E-mail | Web | 3. března 2013 v 15:38 | Reagovat

Skvěle napsaný :) i já, věčný cynik, musím uznat, že žití ve dvou je jedna z nejhezčích věcí, když to funguje. Těším se, až budu ve fázi života, kdy budu pociťovat potřebu odstěhovat se od taťky a žít "s ním".

27 Naervon Naervon | Web | 3. března 2013 v 15:59 | Reagovat

Tak pod to se přesně můžu podepsat... nedokázala bych si představit najednou žít zase sama.

28 Puff Puff | Web | 3. března 2013 v 17:47 | Reagovat

To je tak hezký :')
Samozřejmě. Život ve dvou není jednoduchý, obzvláště ne na jeho začátku, kdy jje každý zvyklý na něco jiného, ale jak jsi sama napsala, potom uvidíš i tu kupu výhod :)

29 Cervenej_cudlik Cervenej_cudlik | E-mail | Web | 3. března 2013 v 21:47 | Reagovat

Souhlasím, žiju s tím mým nejmileším.) půl roku a přestože začátky byly dost krušné, pořád si uvědomuju jak strašně ráda neusínám sama.) a samozřejmě spousta dalších plus (a sem tam hozený ponožky.D)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama