Povolání - výdej radosti

16. července 2013 v 15:25 | Vlaštovka |  Ze života v ptačím hnízdě
Dlouhá doba uplynula od jara. Dlouhá doba, co jsem si sbalila papírovou krabici a v jedovaté zelené kanceláři podepsala ukončení podnájemní smlouvy. Byla to dlouhá doba, kdy jsem neměla náladu hnout prstem, uklidit domov, odpovědět na emaily, posílat životopisy, chodit na pohovory, na kávy s kamarádkami, dávat o sobě vědět na facebooku nebo na blogu. Cítila jsem se jako medvěd v noře. A ačkoliv jsem se na jaře na chvíli probudila a ohlásila comeback, netrvalo dlouho, než jsem si peřinu na hlavu hodila znovu.

Práci jsem hledala pořád, byla živá jen o podpoře rodinných příslušníků a bylo mi ze sebe smutno. Abych se na sebe v každém zrcadle mohla aspoň podívat, vrhla jsem se do vyrábění paletového nábytku, pak i jednoduchého nábytku, připojila jsem potahování židlí ze starých hadrů (každá kuchyňská má jinou barvu, jupí - líbí se to zatím jenom mě, kruci) a pak malování zdí na energickou modrou, vyházení půlky šatny (a konečně jsem své drahé polovičce uvolnila jeho právoplatnou půlku) a konečně vaření s Nigellou Lawson. Dokonce jsem se pustila i do cvičebního plánu. A jako třešnička na dortu jsem se konečně naučila pořádně řídit svojí (drahé polovičky Lancii) Lančiči, které mě neustále nechává stát na semaforech nebo by je bez brzdění projela na červenou.

A v průběhu všech těch rozdělaných činností jsem konečně zakopla o tu vysněnou prácičku. Společnost: Zoot, pozice: radostnička, povolání: výdej radosti. Nicméně, je tu jedna věc, které se obávám a která je problémem či pokušením asi každé ženy pracující v odvětví módy (boty!!! kabelky!!!!!!!!!) a designových doplňků do domu. Protože jak to u mě bývalo zvykem, co jsem vydělala, zůstalo rovnou v pokladně.

Takže mám radost a rozdávám ji v Plzni, sedím za paletovým pultíkem, tužky mám v proutěném košíčku, Ikea je pravděpodobně všude, kam otočím hlavu, mátově zelenými dveřmi se koukám ven na ulici (světla je tu dost, pomalu zapomínám, co je to slovo migréna), Crosscafé mám celkem blízko a právě si koušu nehty, abych si neobjednávala ty proužkované sandálky. :)


1. výrobna postelových záhlaví :)
2. "má" Lančiči
3. myslet energicky, myslet modře, i v šatně...
4. a vydávat radost! ♥
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lady I. Lady I. | Web | 16. července 2013 v 18:05 | Reagovat

Neříkej, že máš vcházecí šatnu! :O <3
A teda taky bych chtěla být stejně tak líná, abych JENOM vymalovala byt, vyrobila vlastní nábytek, uklidila si šatník a začala cvičit. Takhle líná by se mi líbilo být. :D

2 Vlaštovka Vlaštovka | 16. července 2013 v 18:36 | Reagovat

S orámovaným vchodem! :)
Ono když se ti špatně na sebe kouká do zrcadla a připadáš si trošku méněcenná, jde snadno být líná. :)

3 dajta dajta | Web | 17. července 2013 v 11:27 | Reagovat

chci tu šatnu !! teď hned, je suprová :)

4 m. m. | Web | 17. července 2013 v 12:56 | Reagovat

To zní epesně :) Já chci taky takovou práci, kde se to shání? :)

5 Vlaštovka Vlaštovka | 19. července 2013 v 12:52 | Reagovat

Děkuji, děkuji, nikdy ji nikomu nedám. Ani svým budoucím zatím neexistujícím dcerám. Jen sobecky jen a jen moje. Moje terapie... :)

6 Vlaštovka Vlaštovka | 19. července 2013 v 13:25 | Reagovat

Zoot.cz, má to co dělat s tou shopaličkou uvnitř mě.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama