Tři bijící srdce

29. října 2013 v 17:04 | Vlaštovka |  Ze života v ptačím hnízdě
Vážně tu jahůdku miluju a první srdce mi bije pro ni...
Říkám si to, když mám hlavu nacpanou v záchodě, když mě někdo píchne do břicha a já si leknutím pustím koš s prádlem na bosé nohy (máš nosit bačkory, řekla by se škodolibostí moje milá polovička - bolelo by to stejně, jen by nebyly odřené), říkám si to, když hodinu stojím v čekárně s třiceti lidmi, čekajícími na odběr krve, každých deset minut běžím zvracet a jsem zelená až na zadku a nikoho z těch idiotů, zkoumajících s vykroucenou hlavou mou těhotenskou průkazku, nenapadne pustit mě sednout (vy jste těhotná, no to jste měla zaklepat, řekla mi sestra po hodině, kdy jsem se dostala na řadu). Pravidelně si to opakuji, když zasouvám dospod skříně trička, která nemůžu nosit, když nakupuji zas o číslo větší podprsenku a když jdu už po patnácté odpoledne a po třetí v noci na záchod. Když polykám ty obrovské prášky na tlak, cihly hořčíku a tvárnice vápníku. Píšu si to na ruku, když jdu kolem Cross Café a zas mají na ceduli novou příchuť do kafe. A píšu to na zrcadlo, když podstupuji test na funkci ledvin.

Druhé srdce. Že ji opravdu miluju už teď mě definitivně přesvědčila první sada dudlíků, kterou jsem dostala v tašce mezi nákupem potravin z americké základny. Jsem zastánce přístupu, že na všechno je moc brzo nebo zbývá dost času a nad řečmi o výbavičce kroutím očima. Ale ty dudlíky, nejsou nechutně růžové ani nebesky modré, jsou prostě béžové a jsou na nich ptáčci a srdíčka. Když jsem na ně večer koukala, měla jsem pocit, že naše srdce se konečně sjednotily a odteď bijí stejně a milujeme se navzájem. (A můj vnitřní tajně tajný mateřský smysl mi říká, že jahůdka bude holčička a bude stejně praštěná a kouzelná jako já, protože se mi zdálo o béžovém pokojíčku vonícím po vanilkové svíčce z Ikei a o polštářcích s ptáčky v bílé postýlce).

Třetí srdce. Moje drahá polovička, s rozumnými myšlenkami, pochopením pro mou lehce roztomilou praštěnost, s tělem neposkvrněným inkoustem (na rozdíl od mých ptáčků, kytiček, srdíček, kočiček a očiček, na krku počínaje na nártu konče), se prý se vší vážností 1. dubna nechá potetovat jedním krásným jménem nebo datem a do toho samého dne postaví na zahradě pergolu. A k pochopení pro praštěnost bude muset přidat pochopení pro mou zženštilou romantičnost a sílící mateřské pudy, protože jsem zamilovaná asi víc než před těmi pár lety a v tenhle večer jsem měla pocit, že teď už bijí stejně a s láskou ty srdce tři.

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Adelaine Adelaine | Web | 29. října 2013 v 19:13 | Reagovat

Tvůj článek je pěkný, a taky jsi mi potvrdila, že opravdu nikdy nebudu mít dítě, díky. :D

2 Janča Janča | 29. října 2013 v 22:08 | Reagovat

Ježiš to je krásňoučký :')

3 Lady I. Lady I. | Web | 30. října 2013 v 15:05 | Reagovat

Jsem ráda, že tě zatím těhotenství baví. :D A jsem si jistá, že kdybys příště zkusila otevřít pusku a poprosit, jistě tě někdo sednout pustí, lidi nejsou zmije a chápou, tak se jich neboj. :)
Piš častěji, chybí mi tvoje články. :)

4 m. m. | E-mail | Web | 30. října 2013 v 23:03 | Reagovat

Á, to je dojímavý... :) Já chci taky béžovej pokojíček se svíčkou z Ikey a s takovou odvázanou maminkou :)

5 Vlaštovka Vlaštovka | 6. listopadu 2013 v 20:21 | Reagovat

Ále houby, takových odstrašujících článků jsem už taky četla... A teď si koušu prsty nedočkavostí. Myslím, že mé milé jahoďátko si s odvázanou mámou nebude vědět rady. Snad bude mít víc rozumu než já. :)

A k tomu prošení... Zkus se domáhat místa k sezení mezi týden důchod pobírajícími zmijemi. V pondělí. Ráno v 7. Na odběru. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama