Jak jsem slavila Vopičandu

21. listopadu 2013 v 16:57 | Vlaštovka |  Ze života v ptačím hnízdě
Můj tajně tajný mateřský smysl ani sny o béžových pokojíčcích, co voní po vanilce, nelhaly, v ordinaci předběžně potvrzeno, naše prtě je holčička (nebo chlapeček bez penisu, ale to se prý tak často nestává), s pracovními termíny jahoda, vopičanda nebo medvídě, jménem jí oslovují pouze nastávající bábinky. Jeden čas jsem jí taky oslovovala podle velikosti a přirovnání k ovoci a zelenině, ale z nějakého důvodu se mi příčí říkat jí mrkvička.

Chtělo se mi hrozně moc slavit, jen já a moje drahá polovička, spoustu mlsání, tulení a celý trochu nemravný večer v pelíšku. Se svou polovičkou jsme si ale dali jen snídani v Meku, pak tortily k obědu, dal si dvacet u Simpsonových a vypařil se na noční. Když jsem mu oznámila, že jsem těhotná, taky začal jezdit na noční. Doufám, že to není chlapská forma protestu.

Slavit se mi chtělo pořád, tak jsem vyrazila do obchoďáku. Těhotná, netěhotná, musela jsem za parkovat na konci garáží a projít se. To, co mi vrátili za těsné těhotenské kalhoty, jsem hned nechala v Yves Rocher za vánoční kolekce a heřmánkový mycí gel (někde jsem četla, že pro budoucí mámy vopičand je nezbytný). Zkoušela jsem v pasážových krámcích desítky svetříků a triček a všech jsem vypadala jako mičuda. V depresi jsem odjela domů.

Spotřebovala jsem velké procento zásoby teplé vody v bojleru pro naší dvoučlennou domácnost (ten třetí chlupatej se tak často nekoupe), hlavně díky tomu, že jenom pět minut jsem se mordovala s pumpičkou do nového sprchového gelu, vyzkoušela jsem v koupelně všechno nakoupené zboží a na závěr jsem se celá slavnostně napatlala vanilkovým třpytivým tělovým mlékem. Včetně břicha, čtvrt kelímku v háji, ráno se třpytilo všechno kolem mě, kromě mě.

Povečeřela jsem čoko-oříškovou pudink parodii na Monte - mimochodem, Lidl je na tyhle parodie naprosto nejlepší, kam se Monte se svou nadhozenou cenou hrabe. A jejich verze Pikaa? Škoda mluvit, ocucávám tubičku a peněženka se usmívá. Ohřála jsem si vánoční svařák, ten ultra malý fialový hrneček z Ikei, do kterého nedáváte kávu ani návštěvě, protože je tak malý - jsem totiž trochu zodpovědná, ale chtěla jsem se aspoň na vteřinku cítit opile a povznešeně. Odhalení, po jednom hrníčku to prostě nejde.

V osm jsme se psem zalezli k televizi, tradičně jsem si pobrečela u vánočních reklam na Ikeu, Coca-Colu a Kofolu - příhodně šly rychle za sebou a nikdo mě u toho neviděl a pak jsem chvíli přemítala nad tím, jak moc je ta Kofola stylová, že už skoro deset let boduje se stejnou vánoční reklamou a nemusí v ní být červený kamion, tlustej Santa ani nostalgická písnička. A pak už jsem jen střídavě přepínala mezi Star Wars a Vyvolenýma dokud jsem neusnula.
Aspoň to byla první oslava, po které jsem se probudila krásná, všechno kolem se třpytilo a mě se nechtělo zvracet.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lady I. Lady I. | Web | 23. listopadu 2013 v 10:26 | Reagovat

Néé, fotky opic ve spojitosti s dětmi néé!
To všichni chlapi takhle panikaří, když má  přijít děcko?? Dělají, jako kdybyste celou dobu žili v bídě a chudobě, když začnou najednou brát směny navíc. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama