Perníková máma

10. listopadu 2013 v 18:16 | Vlaštovka |  Ze života v ptačím hnízdě
Rozhodla jsem se péct. Respektive naučit se péct sladké buchty, koláče, koláčky, perníky a perníčky a potěšit svou drahou polovičku. Muffiny z pytlíku ze mě v tomhle směru asi paní domu neudělají - nicméně, ne každý má ještě energii na to, ozdobit je barevnými sypátky! Jediné, co jsem zvládla ve zmírající troubě po babičce upéct, byl třípatrový dort pro mámu 2, krtčí dort pro drahou polovičku a pořádně naducaný piškotový dort s jahodami pro bábinku. A pak jsem v ní zničila jednu bábovku podle skvělého internetového receptu, spálila šnečky z listového těsta, scvrkla několik nadýchaných korpusů na dorty (možná proto musel mít ten pro mámu 2 tři patra) a roztekla marmeládové rohlíčky.

Taky jsem nikdy nezískala ten nakupovací bábinkovský odhad jak strašně moc jsem prodělala při pečení jednoho dortu. Aby se rozumělo, bábinka dorty nepeče, je specialista na pouťové koláče nebo na ty sezónní s rybízem a na kvalitní laciné dobré dortové těsto mi prostě recept nikdy nedá. A pokud bych měla péct podle té božsky božské Markéty na Primě, půlku by za mě musel udělat můj potenciální manžel a celý narozeninový dort by byl dražší než karátový dárek.

No a tak jsem si našla recept na perník, kvůli kterému mi prý všichni utrhnou ruce. Rychlý a snadný a laciný. Z Apetita, protože předplatné mi chodí do schránky jako narozeninový dar. Upozorňuji, že pro kuchyňské sebevrahy jako já, není z Apetita nikdy nic rychlé a snadné a rozhodně ne laciné, pokud budete nakupovat domácí bio super přírodní farmářské smetany podle jejich rad, abyste je vylila do těsta perníku, který se sežere ještě ten den. A z mé vlastní zkušenosti, muži u nás v dvojdomě rozhodně nekoukají na to, jak je perníček nadýchaný a jak se rozplývá na jazyku.

A pak jsem pekla, první várku. V poznámce na konci receptu, NA KONCI, těsto pečte v opravdu malém pekáčku. Nemám opravdu malý pekáček. Mám jen hvězdičkové formy jako dárek k mopu. A tak jsem lila těsto do nich. Opravdu malý pekáček? Opravdu. Pekla jsem dvě hodiny, na čtyřikrát, než jsem to těsto spotřebovala. A výsledek? Suchý perník. Fuj. Díky bohu, že marmeláda, poleva a sypátka jsou tak mocná věc. Nakonec máma i máma 2 perník pochválily.

Protože mám ráda svět 2 complicated, pekla jsem znovu. Na opravdu malý pekáček už kašlu, klasický pekáč byl plný po okraj. Po vytáhnutí z trouby vypadal špičkově. Mary Berry by mi při nejmenším musela dát aspoň zúčastněnou herdu do zad. Dokud jsem se nepustila do odysey plnění marmeládou. Ve zkratce, z pekáče nešel perník vyndat, aniž by se mi nezlomil na dvě elegantní půlky, tak jsem ho vyklopila tou dokonale lesklou a hladkou stranou na pracovní desku, odkrojila horní plát a horko těžko ho bez třetí ruky dala stranou. Matlání marmelády byl asi největší relax - jsem úsporná, takže jen dvě pixly rybízu od bábinky. Naaranžovat plát zpátky a hotovo. A pak podebrat a obrátit. Prkýnko, plech, špachtličky, tadá. Všechna ta lesklá, dokonalá a hladká strana se mi vysmívala přilepená na desce a perník vypadal, jako by ho napadlo stádo myší. Znovu díky bohu, že poleva a sypátka jsou tak mocná věc. Hotovo za hodinku, kuchyň jsem uklízela dvakrát tak dlouho.

Máma ho společensky pochválila, nevím, jestli ho snědli. Bábinka si dala dva kousky a sedmkrát mi řekla, jak jsem strašně šikovná. Dvakrát bych jí to věřila. Děda cukrovkář vydýchal jen jeden kousek. Já byla perníková máma, krmila jsem nás tím k snídani, k obědu i k večeři. Končím s pečením. A tajně doufám, že jahoďátko bude mít k pečení a pečenému odpor jako já.


A kéž bych u toho vypadala tak čistě, zkušeně a roztomile jako Audrey.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tenisák Tenisák | E-mail | Web | 10. listopadu 2013 v 18:33 | Reagovat

Nebude mít odpor. Bude chtít více a více

2 Taychi Taychi | E-mail | Web | 10. listopadu 2013 v 20:24 | Reagovat

Malé děti hrozně rády patlají něco v kuchyni, to si užiješ srandy! :-D

3 Hope Hope | Web | 10. listopadu 2013 v 21:27 | Reagovat

na polevy nedám dopustit =oD dvakrát jsem o prázdninách pekla...poprvé zakryla poleva nesrovnalosti...podruhé jsem korpus od "plechu" oddělovala nití =o)

4 Vlaštovka Vlaštovka | 11. listopadu 2013 v 8:15 | Reagovat

Hope, díky bohu. Je úžasné vědět, že v tom neplavu sama. :P

5 Lady I. Lady I. | Web | 11. listopadu 2013 v 9:06 | Reagovat

Podobně tvrdohlavá jsem se sušenkami. Pokaždé vkládám do trouby plech sušenek a pokaždé vytahuji buchtu. Je jedno, jak malé sušenky nadávkuji a jak velké udělám rozestupy (a na kolikrát musím tudíž péct, abych vypotřebovala těsto), vždycky se slijí do placky. Přesto to nevzdávám a špačkuji v kuchyni zas a zas. A věřím, že ani ty s pečením úplně nesekneš. :D Přeju pevný nervy.

6 Vlaštovka Vlaštovka | 12. listopadu 2013 v 8:22 | Reagovat

Na sušenky jsem si taky jednou myslela. Asi minutu po tom, co jsem v americkým filmu viděla, jak jejich pečením zahánějí ženy depresi. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama