Únor 2014

Psí chůva na baterky

10. února 2014 v 16:26 | Eva |  Ze života v ptačím hnízdě
Tak jak jste to zvládli? Barunka poslouchala? Byli hodní? Tss, naprostá pohodička. A hladím si kolena.

Když milujete svou drahou polovičku a stejně tak celou jeho rodinu, nevidíte problém v tom, abyste jim na víkend, kdy pojedou oslavovat na druhý konec republiky, pohlídali psa. Než vám dojde, že vaše polovička vlastně pojede s nimi, doma máte taky jednoho psa, jste v osmém měsíci, chráníte jednu extrémně neposednou, kopající a protahující se opičku v břiše, v chatách kolem vás není ani noha a budete muset spřátelit s nenažranýma kamnama, je už pozdě, protože jste to odsouhlasili.

Vždycky jsem si myslela, jak strašně moc to musí být v zimě na chatě u rybníka super. No, ne sama, ne s chlupatou dvojitou zodpovědností na krku, ne, když musíte udržovat teplo manuálně pomocí kamen a jste zhýčkaní termostatem nebo tím, že to jindy za vás dělá drahá polovička a ne, když se stmívá v pět večer...

Přední náplní dne byly procházky na louce. Cesta k ní je pořád zapadaná sněhem, zamrzlá a úhledně uježděná od aut chatařů, kteří v neděli přijedou zkontrolovat po kachničce k obídku, jestli je náhodou při vší té movitosti někdo nevykradl. Psí spřežení jsou hezká a vycvičená jenom na videu, mě táhl každý pes na jinou stranu, boty se staly neovladatelnými saněmi a zkuste si balancovat s brzy dvoukilovým břichem - jasně že přepadáváte dopředu. Takže za cenu ztráty oblíbenosti jsem pustila oba psy (běželi bez ohlédutí rovnou na louku a vodítka za nimi jenom vesele cinkaly), za cenu vrzavých kloubů jsem vystrčila kolena a za cenu orvaných a omrzlých rukou (frajerky si světle béžové rukavice na louku přece nevezmou) jsem se opřela do dámského kliku na zem. Vopída byla zachráněná, mateřské instinkty a pudy mám v naprosté pohotovsti (a jsem zvědavá, jak zvednu to tunové auto, až jí půjde o život).

Na jedné z dalších procházek se trable objevily až na louce. Podrazil mě můj vlastní pes, který se rozběhl za čápy, co se hřáli na sluníčku. Ti vzlítli, a zkuste je přinutit, aby letěli k vám, místo od vás a aby je váš pes přestal pronásledovat. Marně jsem si vykřičela hlasivky, sledovala jsem čápy, jak letí ke vsi a tím pádem k silnici, bezmocně jsem si kecla na zadek vedle Barunky, představovala si šílené scénáře z rodinných filmů o Lassie a začala jsem fňukat. Čápi po minutě projevili trochu pochopení, vzlétli o pár metrů výš a letěli zpátky nad námi, takže se pes otočil ve směru běhu a když uviděl, jak tam sedíme jako dvě kačeny v poli, s jazykem na stranu se vrátil, s radostí se svalil na zem a vyšpulil břicho.

Při nočním venčení nemůžu jen otevřít dveře a běžte čurat, pejskové, protože ve vteřině by Bára vzala čáru do rokle a Jack rovnou za ní. Oboječek a vodítko, ale slečně se před chatou nechce, takže v té tmě musíme chodit několik desítek metrů po hrázi rybníka, aby měla mezi stromky klid. Tak jsme došli na hráz, Barunka si připravila úlevné posezení k malování díla, dokončila a pak a ve vteřině vyskočila, postavila sebe, ocas i uši a začala štěkat do naprosté tmy na rokli za chatou (náš pes flegmaticky otočil hlavu na druhou stranu a věnoval se dál značkování stromu). Takže jsem všechno venčení a konání potřeb utnula, utíkala do chaty, zavřela okenice, zamkla všechny dveře, zatáhla závěsy, vymačkala hlasitost na televizi na nejvyšší level, psům jsem oznámila, že další venčení bude za světla a slíbila, že všechna díla, která vykonají v kuchyni na podlaze po nich uklidím, hlavně ať už mě nenutí chodit ven.

S kariérou psí chůvy do světa díru neudělám, jsem na baterky. Pro příště, které určitě ještě někdy bude, jsem si připsala do zápisníku několik poznatků. Deky přes gauč jsou nevzhledná, ale skvělá věc. Když se psi rvou, lítají z nich chlupy - ve velkém. Barunka je opravdu nenažraná a opravdu si umí otevřít všechny dveře a než stačíte zařvat fuj, naláduje si do huby velkou hrst deluxe granulí rovnou z pytle ve špajzu. Když někdo říká, že jeho pes má prdíky, nesmějte se tomu a větrejte, nelže. Pokud máte doma dva psy a rozčiluje vás bordel po zemi, vysavač ani nevytahujte ze zásuvky. Zamykejte se v koupelně, nikdy nevíte, jestli vás zvrhle nesleduje pes za dveřmi sprchy. Kamna nehoří tři hodiny, ani když je naládujete k prasknutí obřími poleny!

Nicméně to bylo za poslední dobu asi to nejlepší vzrůšo... A z těch světlých stránek. Jedli jsme vždycky všichni najednou, koukali jsme na Hačika (já hystericky křičela pláčem, psi spali) a další romantické nebo dramatické filmy od Danielle Steelové a měli jsme moc fajn večer, když jsme byli zabarikádovaní v chatě. A pokud do toho půjdou někdy psi znovu, tak já taky.

A včera večer, když se vrátilo vše do normálu a moje drahá polovička se vrátila domů, konkrétně ke mně do pelíšku? V deset večer jsem s brýlemi na nose chrápala jako antisexy čuně.