Jsem závislá na Vopici

22. května 2014 v 16:50 | Eva |  Ze života v ptačím hnízdě
Za těch dneska už 46 dní jsme si na sobě vypěstovaly opravdu silnou závislost. Teda aspoň já. Vopice je vděčná asi za každou náruč, která jí pořádně pohoupe, ke mně jí táhnou hlavně ty velký prsa po ránu. Když vedle sebe máte někoho 24 hodin denně (23, občas chodí s babi na procházku nebo jedu nakoupit do Lidlu, protože se nám pravidelně v lednici myši hlady perou o oprátku), jinak to asi nejde. Že je to akutní jsem pochopila před výlohou v obchoďáku. Tam mě ostatně vždycky napadaly životní úvahy. David hlídal a poslal mě pro večeři a na nákupy, prý v klidu si to všude projdi, kup si něco hezkýho a nechvátej.

Courala jsem se v H&M, ohlížela se pořád kolem sebe, takže jsem vypadala jako dost nevybíravá zlodějka, co si do kabinky odnesla asi dvacet ramínek a nakonec si koupila jen dvoje dětské ponožky. Až v tu chvíli slečna na pokladně pochopila, že jsem se ohlížela jen proto, že jsem čekala odkud uslyším Vopičí křik, nic jiného jsem si nekoupila, protože po ztrátě roztomilého bříška se teď ve všem cítím jako prase a nic mi nesluší. A tak se na mě začala usmívat, nabídla mi, ať se pro radost prohrabu tou kosmetikou u pokladen a najdu si něco na kruhy pod očima a hodně růžovou tvářenku a tím strašně tajným kódem v mikrofonu odvolala tu strašně tajnou ochranku. Dost podobně to vypadalo i v jiných obchodech, takže v závěru jsem měla v kabelce jednu zlevněnou šálku, kterou stejně vytáhnu až na podzim, lak na vlasy a ty dvoje ponožky.

Před Marks & Spencer jsem na sebe koukla do výlohy - vypadala jsem jako opuštěný slamák v poli brambor nebo taky jako oškubaná husa, prostě zbídačeně, zoufale a oči mi vyčítavě lítaly do stran. Obrátila jsem se na patě, utíkala vystát frontu do Pandy a přemlouvat obsluhu, aby mi ještě v půl deváté udělali kebab s nudlemi, protože ho David miluje a ve všech čínských restauracích ho mají pokaždé vyprodaný. Pak jsem za pět devět brala v drogerce krabici Nutrilonu a platila hotově, prodavačka mě vyloženě chtěla pomilovat pohledem.

A doma? Vopice se chystala koupat a večeřet, očividně jsem jí ani trošku nechyběla, pusinky jí moc nezajímaly a pomuchlat se taky nechtěla. Sečteno podtrženo, byla jsem pryč dvě hodinky, domů jsem volala jen dvakrát a na fotky jsem se koukla jenom třikrát. Jsem milující máma.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 bludickka bludickka | E-mail | Web | 22. června 2014 v 11:30 | Reagovat

Zavislost vznika rychle a je fajn ze neni oboustranna:-) kdyz by mala zacla brecet kdykoliv by sis odskocila na zachod,bylo by to horsi:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama