Převracíme se o 180 stupňů

21. května 2014 v 22:01 | Eva |  Ze života v ptačím hnízdě
Nechodíme na rande, Kapitána Ameriku jsme viděli přerušovaně v pirátské kinokvalitě, nemáme co na sebe, protože sopka na vyžehlení přetéká a já kolem ní chodím tak opatrně, aby nevybuchla, po dvacátém praní během 14ti dnů jsme si bez většího přemlouvání přestavěli špajz na prádelnu a koupili chytrou pračku, co mi nalajnuje program na odpoledne a pošle smsku na procházku do lesa, kdyby se náhodou rozbila. Můj instagramový profil je zamořený mímovo fotkama, občas mýma a teď se možná rozjedou naše selfie - je to přece jenom hit a navíc si chci pamatovat každičkou událost, úsměv i řev, co jde zachytit na čtvercovou fotku a poslat do virtuálního alba. Taky jsme hostili oficiálně první houseparty pro Davidovo kolegy, která mě mimochodem hrozně bavila a Vopici asi taky, protože jsme skloubili grilování, houpání, popíjení a uspávání docela úspěšně a bez zbytečného řvaní.

Rozhodně se nám zlepšuje kondička - já mám pevné svaly na pravačce, David na levačce - to jak si mezi sebou přehazujem Vopici jak horký uhlí na střídání v houpání. Já už si na bolavý záda zvykla, Davidovi v nich ruplo, takže první volný večer, kdy babi hlídala, jsme romanticky strávili čekáním na pohotovosti a teď romanticky dochází na rehabilitace (nicméně je s námi doma a my se s Vopicí tetelíme blahem).

Peníze lítají oknem snad rychleji než při mojí předporodní krizi, kdy jsem nutně kupovala všechno, co bylo na seznamu mámovských serverů. Chůvička, ohřívačka, odsávačky, lahvičky a savičky, PLÍNKY, chrastící cokoliv, baterky do hracích opic, houpačky a kolotočů, Nutrilon, Nutriton (nemáme laktační krizi, máme jen nenažranou holčičku).

Ale mímo nás opravdu stmeluje. Rozumíme si a pusinkujeme se teď mnohem víc, mluvíme o sobě jako o mámě a tátovi, taky se máme víc rádi a přetékáme pochopením a vstřícností (v některých nocích to teda moc neplatí, to když je táta na prášcích proti bolesti a hrozně ospalej a máma unavená po velkém úklidu a hrozně ospalá a přetlačujeme se, kdo vyleze z postele, přebalí a nakrmí - u kojení je to teda docela jasný), vyfotili jsme si první společnou selfie, Vopice nám udělala photobombing (mám ještě čas hledat na googlu jak se to správně jmenuje), při malování prádelny jsme si kreslili barvou kníry. A když babi hlídala podruhý, jeli jsme do Ikei, koupili si dvoumetrovou deku pro dva a povlečení s kočičkama a já mohla řídit po dálnici!


Život se nám fakt převrátil o 180 stupňů a my s ním, ale taky mě o těch 180 v procentech baví mnohem víc. Ačkoliv je Vopici teprv 45 dní, je s ní docela prča. Jsem unešená z toho žvatlání, kulení očí a neúmyslných úsměvů, z toho jak vyrostla o šest centimetrů, tloustne jako buřtík a drží sama hlavu. Míň unešená jsem z toho, jak umí hezky vřeštit, takže ta Vopice jí zůstane asi napořád.

 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Gee Gee | E-mail | 22. května 2014 v 11:11 | Reagovat

Eviku živočicháři, ty jsi prostě skvělá a úžasná a jsi moje hrdinka, protože se nebojíš bejt jiná než ostatní. Zní to blbě, ale jo... fandím ti, ženo! :)

2 Lady I. Lady I. | Web | 23. května 2014 v 2:14 | Reagovat

No teda, to jsi super aktivní, jiný mámy jsou s takhle čerstvým miminem rády, že vůbec stihnou zaopatřit všechny mímácký věci a do toho občas poklidit, a ty zatím maluješ prádelnu a nakupuješ nábytek :D

3 Danielle Danielle | Web | 26. května 2014 v 16:27 | Reagovat

Je krásna, naozaj úžasné bábo :) Takže snáď budeš mať pevné nervy s tým krikom a vydržíš to :) Držím ti palce, budeš skvelá maminka!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama