Čas jít dál

19. června 2015 v 15:10 | Eva |  Ze života v ptačím hnízdě
Měla jsem na začátku spoustu chutí psát o každém uprdnutí Vopice, o každém jejím kroku a novém zubu a vést takový lehce ironický deník o tom, jak být fakt IN jednadvacetiletou mámou. A pak jsem si uvědomila, že s ní radši ty všechny věci budu prožívat, psát si je do hlavy a za dvacet let si na ně budu moct vzpomenout a říct jí, že jsem byla live u toho, když udělala první krok. Ne, že jsem čučela do notebooku a psala o tom, jak brzy udělá první krok. (Protože Vopice toho za celou dobu moc nenaspala a když už spala, mojí pozornost měla domácnost. Takže online šlo být, když se na chvíli plně zabavila ovladačem od PS3 nebo ovladačem od DVD - a to ne protože bych byla nezodpovědná a nechávala dostupně věci válet všude, ale protože jí nic jinýho nebavilo).

Tak jsem si prostě užívala chvil s ní. A sem napsala jen občas, když byla chvilka. A taky asi proto mě někdo bez varování nebo aspoň dodatečné informace vykopnul z autorského klubu. Nenapsala jsi, tak jdi do háje, my ti taky nenapíšeme. Nebudu lhát, zamrzelo mě to. Dost jasně si vzpomínám na ten zářivý pocit, když mě tenkrát přijali a já to nadšeně vyprávěla každému, kdo mě v blogu podporoval. Pro ně to neznamenalo nic, pro mě půl světa. Teď s odstupem času, kdy trávím celý den venku mezi písky a hračkami, je mi to jedno. Všechna mrzutost je pryč. Posuneme se dál.

Zpátky k nám. Vopici jsou dva měsíce přes rok. Mě je 23. Davidovi 25. Psovi 3. Pořád máme ty samý auta. Já jsem teď blond máma s další tetovačkou navíc a mám nový Kingsman brejle. David se zbavil culíku. Budeme se stěhovat. Do sto let starý chalupy na konci vsi, u rybníka. Říkám jí Farma.

Farmou jsem natolik nadšená a zároveň zděšená, že o ní povedu nový blog. O Farmě, o nás, o tom jak se z maloměšťačky stanu vesničankou a jak budu pěstovat bylinky, sázet brambory a třeba jednou chovat slípky. O tom, jak nás to buď zadupe do země nebo pozvedne do oblak. O tom, jak mě bude znovu ničit den po dni delší rekonstrukce...


Udělala jsem první krok. Založila jsem blog v bloggeru. Každý den si hraju s nastavením vzhledu, postupně ho piplám jako svoje dítě. Až bude Farma konečně papírově opravdu naše, koupím si konečně Hunter holínky, zasadím petržel (protože do Vopičích polívek nestíhá v květináči dorůstat) a začnu s psaním. (A třesu se na to)...


Budu ráda, když mě navštívíte a budete se mnou sdílet život na Farmě. Slibuju fotky Farmy, depresivní fotky z rekonstrukce, selfie s krumpáčem a Vopičí momentky.

Two Dots Swallow mám ráda. Mám ráda tu holku, která ho psala. Od nácti přes cet, než jí život změnila blonďatá Vopice. Nechci ho smazat, nechci o něj přijít. Chci se sem občas vrátit a přečíst si, jak se měla dobře a bezstarostně...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 ZdenekJ ZdenekJ | E-mail | 17. ledna 2017 v 20:28 | Reagovat

Chtěli byste zvýšit návštěvnost na twodotsswallow.blog.cz několikrát? Hledat v google: Masitsu's tricks

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama