V šatně

Poslední radost do botníku

2. dubna 2014 v 14:44 | Eva
Malinká už měla být dva dny mezi námi - není! Nejsem nedočkavá maminka s placentou místo mozku, dokonce jsem jí ani ještě nepovlíkla postýlku. Neklepu se nedočkavostí na to, až ji budu muchlat v náručí (dobře, možná trochu). Spíš mě unavuje cítit se jako polomrtvý hroch a přemýšlet o tom, jak se laicky pozná kopancem zlomené žebro, každé píchnutí v břiše hledat na diskuzi o miminech a po devadesáté si číst příznaky přicházejícího porodu podle zkušeností jiných žen.

A tak jsem na malinkou poprvé po dlouhých měsících přestala intenzivně myslet, nemluvily jsme spolu a já se vzala na nákupy a udělala jsem si poslední sobeckou radost na dlouhé věky dopředu. Koupila jsem si conversky. Sněhově bílé. Pochopitelně, že budou pořád špinavý, džíny je nenávratně obarví na modro a budou svítit na sto metrů.

Producíruju se v nich všude, kde je to jen trochu možné a může mi na ně někdo závistivě koukat. Na stylové sladění nemám nárok, protože jsem ráda, že se obě nacpeme do jedněch džín a v H&Mku nemají takový výběr barev na basic trička pro mámy (nějak jsem se do té řady zamilovala, dělá mě hezky těhotnou). Ladí mi aspoň bílé obroučky. Co na tom, že v nich vypadám jako Willy Wonka.


Love my new shoes

Můj první must-have nákup

30. ledna 2014 v 14:47 | Eva
Finally!
Prožila jsem svůj vlastní první must-have nákup na výdejně. Boty. (Jsem žena, chápejme, a jsem na to hrdá). Po prvním obutí a stanutí před zrcadlem jsem měla ten správný pocit, kdy jsem se řehnila radostí a kdybych s břichem nepřepadávala v letu dopředu, zaskákala bych si. Moje boty jsou správně úchylný, doma se nebudou líbit a drahá polovička se jim vysměje, ale jsou perfektní, teploučký, nejsou to polystyrenový válenky za pár šupů, protože tu gumovou neklouzavou podrážku hned tak nerozválím a navíc nejsou za těch pár šupů, nekloužou na ledu (odzkoušeno), Vopída mě celý den kopala radostí, jak strašně moc se jí líbily, jsou hnědý, mají hebký falešný hřejivý zvíře okolo kotníku, vyrobili je v Anglii a jejich značka má jako hlavní propagátorku opičku s korunkou, musím je mít. Must-have!


A mám i svůj druhý must-have kousek. Malý kousek tepla v barevném hrníčku. Vím o něm, že teče, pití v něm nevydrží teplé déle jak hodinu a je to spíš ozdoba na stůl do kanclu než termo hrnek na cestu. Ale je... barevný, růžovo-zelený, docela objemný, hezky se drží v ruce, jde mi k laku na nehty, dělám s ním na výdejně reklamu, prý je ekologický, netoxický a šetřím životní prostředí... A je až od klokánků z Austrálie. A navíc, z čeho budu pít na jaře snídaňový čaj v porodnici? Z eráru? Must-have č. 2!

Desatero, sama doma

27. ledna 2014 v 19:31 | Eva
Jakmile se za drahou polovičkou zaklaply po dlouhé době dveře a až do rána ho nemusím čekat, další den mě nečeká radostná práce na výdejně a pes má super přítulnou náladu, plány na večer mám už po několikáté nakreslené docela jasně a pastelově a v deseti bodech.

1. dlouhá, dlouhá, předlouhá sprcha (nejlépe vyplýtvat všechnu horkou vodu, protože kdo dřív přijde... miláčku)
2. nejpohodlnější a nejrůžovější prádlo a nejměkčí mikinka
3. svíčky a sváteční deka
4. všechny díly Stmívání (nemůžu si pomoct, ale při té dvojité dávce hormonů dokáže mě i malinkou docela uklidnit a odradit od high kicků do břicha - především pak ten díl, ve kterém Edward skoro nehraje)
5. čokoláda, bonboniéra, muffinky - co nejvíc kakaa a cukru
6. zakrytá zrcadla! a ujistit se, že je zamčeno
7. vyndat čočky z pálivých očí, důkladně se odlíčit a odlakovat nehty
8. falešné perly od hlavy až k patě
9. přitulit se k psovi
10. brouzdat po internetu a sdílet a sdílet a sdílet


Moms only


Nejen pro budoucí mámy...

Hrdá, těhotná

26. ledna 2014 v 20:40 | Eva
Ačkoliv mě přirozená krása pomalu opouští a všechnu si ji pro sebe zabírá ta moje malinká vetřelkyně v bříšku, kroutím hlavou nad ostatními těhotnými ženami, které už to dávno vzdaly, a bojuju. Jsem totiž moc hrdá. Pro ten pocit při náhodném setkání se zrcadlem nosím i doma ty nejlepší legíny a trička, do pálivých očí si pořád cpu kontaktní čočky a nanáším aspoň jednu vrstvu řasenky, nehty si lakuji nejpozději obden a když už jdu mezi lidi, starám se. Hrdě, těhotně a s bříškem.


Proudly with belly


Nákupy bez výčitek

7. listopadu 2013 v 17:41 | Vlaštovka
Miluju, miluju a ještě dvacetkrát miluju svou práci v zootu. Klidně jim budu dělat reklamu ve všech koutech světa a na čelo si lípnu naše firemní samolepky I ♥ zoot. Protože I ♥ zoot. Díky mé supertajné nákupní metodě, nemám nikdy výčitky, zvládnu poplatit i dluhy, nakoupit v Lidlu a peněženka nezvrací, v H&M jsem si koupila jen těhotenské legíny a navíc mám doma spoustu papírových tašek, heč. A ta metoda? Umět si každý nákup odůvodnit. Jednu věc napojovat na druhou a v závěru nejste ani trochu sobci, protože jste prostě chtěli stěží půlku.

Prostě jsem chtěla to malinové prkýnko se zajíčkem ušáčkem (chci vidět ty z vás, co by mu odolali, kdyby vám hopkal pod nosem v každé páte objednávce) a k prkýnku -teď přichází to zásadní magické slovo- potřebujete nový nůž. Nebo dva. Nebo šest, když se to vyplatí. A navíc dostanete pochvalu, protože ty staré nože jste rozdali mezi babičky a maminky, které se doteď trápily s těmi tupými se žlutou plastovou rukojetí, nebo hůř, s tou zašlou dřevěnou, ze které už lítají při krájení třísky.

Jsem předvánoční citlivka, i v jednadvaceti mě rozeřve první promítání nové vánoční reklamy na Coca-Colu a protože bych si hvězdičky do okna pověsila už v říjnu, prostě jsem chtěla ke zmírnění pocitů ten vánoční čajík ve tvaru vzteklého soba. A protože k vánočnímu čaji patří vánoční vůně, potřebujete i lampičku na vosky z Yankee Candle (protože na svíčky fondy nemám, za vosky to peněženku tolik nebolí a můžete mít klidně dvacet příchutí - vaše drahá polovička si jich rozhodně všimne mnohem déle, než dvaceti velkých svíček). Když už máte lampičku i čaj, potřebujete se zahřát. V čem jiném, než ve svetru a šále.

Když prší, prostě jsem chtěla mít deštník, ve kterém vám nespadne trvalá nebo se nezkroutí žehlená, vítr ho neotočí naruby a vidíte skrz něj tak dobře, že nikdy nebudete moct známým vyprávět historku o tom, jak jste se s manželem poznali, když se vaše tmavé deštníky srazily na rohu náměstí a vy s nimi. A když v létě prší, potřebujete k tomu deštníku taky gumové botičky s pruhovanou podrážkou, protože se nerozpustí v louži.

A tu kabelku jsem prostě chtěla, protože byla za pár šupů a je hnědá (miláčku, v tom odstínu velbloudí hnědé, který ještě nemám!). Už rok poletuju po všech centrech města a nikde jsem nenašla peneženku, kterou tak moc potřebuji, ze které bych si slavnostně kecla na zadek. A takhle z nové kolekce to zkrátka dokázala. A do kabelky pasuje jako by pro ni byla šitá. No a to pouzdro na iPad jsem taky potřebovala i když žádný nemám. V kabelce totiž chybí taková TA přihrádka, kterou my ženy potřebujeme. A kam jinam naskládat diář, faktury, prášky na zuby a sluchátka, než do růžového obalu ve formátu sešitu, hm?

Prostě jsem chtěla jen čtyřikrát. Mlsání bez výčitek.


Jo, a ten župan? Přece nebudete chodit doma nahá. Pořád. ;)

Stýskání po létě

11. února 2013 v 14:55 | Vlaštovka
V létě mi chybí zima a kozačky. V zimě mi chybí sandálky a slamáky. Snad jsem si utřídila myšlenky a s tým stýskáním po létě to myslím vážně. Chci se brouzdat nohama ve vodě na pláži rybníka, poslouchat Paradise od Coldplay a snít o dovolené. Chci nosit velkou kabelku, co se hodí jenom k tílku a sandálkům, sluneční brýle ve vlasech i na očích a na nehtech světlounký lak, co vynikne na opálených prstech. Chci už zahodit tu pletenou čepici. A poručit si první čokoládový milk shake pro tenhle rok. :P


summer

Rok nesplnitelných přání

8. února 2013 v 11:36 | Vlaštovka
Tolik předsevzetí, která jsem si vyslechla od začátku nového roku. Tolika předsevzetím jsem se vysmála. Vždycky jsem si je dávala jen proto, abych je mohla během dalšího měsíce hrubě porušovat a nemít z toho výčitky. Nicméně letos (tak jako každý rok), beru své předsevzetí nadmíru vážně. Krabička na úspory je vyrobena, průměrná částka z výplaty, kterou můžu obětovat, je taky vypočtená, už schází jen přežít zimu, koupit si svetr a tričko a plnit své předsevzetí... Pokud to klapne napoprvé, finance budou dostatečné, podívám se za malou louži a projdu si po dlouhé době zase Londýn, vymáchám si ruce v řece, rozhlédnu se z pouťové atrakce na jejím břehu, budu tiše doufat že potkám filmovou hvězdu jako v teenage filmech a ona si se mnou prohodí svůj luxusní život. :P
spring visit 2 ;)

Pokud to nevyjde napoprvé a finanční rozpočet bude slabší, proběhnu se zase jednou Paříží, vnitřně se pozvracím při kilometrovém pohledu z Eiffelovky k zemi a konečně si projdu Moulin Rouge s upokojenou zvědavostí.

Spring visit ;)

No a pokud se finance v rámci životních potřeb rozutečou, Paříž i Londýn se zase stanou o několik kilometrů vzdálenější, pořád je tu možnost strávit sladký týden jednoho ze zimních měsíců na chatě u rybníka, ve společnosti teplé bundy, horkého čaje, neunavitelného psa a sněhulí.:)

winter visit ;)

Čas udělat sebe a své peníze šťastnými

24. ledna 2013 v 11:00 | Vlaštovka
Nemám doma sbírku peněženek, bot ani kabelek. Nejsem jako každá žena. Moje peněženka už byla ošoupaná a padaly z ní drobné. Prostě jsem potřebovala novou. Byla ve slevě nebo nebyla tak drahá. Je větší a elegantnější, nemusím mučit drahocenné bankovky překládáním napůl a pokaždé uvidím červenou zákaznickou kartu se srdíčkem, když půjdu pro kafe. Vážně jsem ji potřebovala. Opravdu. Nejsem dobrá lhářka, ale já a zbytek peněz jsme šťastní. :)




Vánoce z pohledu šatníku

18. prosince 2012 v 10:28 | Vlaštovka
Jako každý rok, kdy sama sebe přesvědčuji, že mě to nepohltí, stejně mě to dostalo. Vánoce, dárky, balicí papíry a ozdoby. Dárky jsou zabalené, počmárané srdíčky a roztříděné do správných papírových tašek pro správné členy rodin. Recept na salát mám, řízky koupím v tom prvotřídním rybářství a drůbežářství v Plzni v pátek, krabicové víno na svařák je připraveno. Už zbývá jen doma uklidit spoušť po úklidu špajzu, vyprat závěsy, ozdobit se do barev vánočního stromečku, nazout lodičky a rozdávat radost. A dárky. :)


Christmas Eve

Berte H&M útokem

27. listopadu 2012 v 19:31 | Vlaštovka
S každou návštěvou je tenhle krám víc a víc narvaný ženami ve vysokých kozačkách. Ale když jdete po ulici, stejně mají všechny vrstevnice na sobě kolekci z New Yorkeru. Nutí vás to cítit se naprosto jedinečně ve vaší hebké šále z H&M, kterou jste ještě v centru Plzně na žádné nepotkaly.


Take H&M store attack

Vítám podzim do šatny

5. září 2012 v 13:20 | Vlaštovka
Milovníci léta, zacpěte si uši…
Horké dny, zpocená čela, stánky se zmrzlinou, co se roztéká, ještě než ji brýlatá babka natočí do kornoutku a vyúčtuje si za ní nelidské peníze, sandálky o dvou šňůrkách - to všechno pomalu a nostalgicky odchází. Slunce už nevstává tak horké a tráva zůstává orosená. Vycházím z domu a kouří se mi od pusy (ne, nejsem pitomá, není to z cigaret - já si plíce pěstuji ku prospěchu a svému zdraví). Na večerní procházky chodím ve fleecové mikině. Listí opadává a začíná se barvit do žluta. Z rybníka stoupá pára. Léto odchází…
Konečně, konečně, konečně!! Vítám podzim do šatny! Bože, jak já jsem se nemohla dočkat toho dne, kdy se srpen přehoupne na září, a ke skutečnému podzimu to bude už jen kousek. A já konečně můžu začít nosit šátky kolem krku, lodičky, polobotky, kozačky, MuFFy (můj název, UGG je trapně ohrané), blejzry a sáčka a začít vypadat elegantně. Ne jako zpocená troska z čtyřicetistupňového srpnového dne. Pro plán už mi chybí jen vytrhat ty správné kuponky ze slevové knížky z Marianne, sehnat sponzora pro krásu, vykrást banku nebo udeřit bohatou stařenku po hlavě a sebrat jí kabelku, a pak vzít útokem podzimní kolekce všech obchodních domů.
(Nejsem posedlá nákupy. V podstatě mě ani nebaví chodit od stojanu ke stojanu a vybírat si, co by mi asi tak mohlo slušet. A nebaví mě opakovaně se svlékat v každém obchodě, jen o dva metry dál, než je ten předchozí. A pro takové jsou slevové knížky... Protože když nás nedostanou na výprodej, dostanou nás na tohle - na ten pocit, že jsme něco vznešenějšího, když čteme Marianne a náhodou u ní byly přiložené kupony. Upřímně, já si koupila prvně v životě.)

Hello Autumn

Přichází slunce

6. srpna 2012 v 15:21 | Vlaštovka
Here comes the sun, doo, doo, doo, doo,
here comes the sun and I say, it's allright.
Stačí tak málo, aby vás napadl smysluplný program na odpoledne po práci. Stačí jen projít kolem letní terasy jedné velice dobré kavárny, kde mají majitelé velmi vytříbený hudební vkus, a zaslechnout úryvek populárního songu všech pamatovaných generací. A od toho už se odvíjí, že si vybavíte, kde jsou zahrabané ty plavky zakrývající faldy, které ještě nestihly ustoupit. Že si namícháte osvěžující koktejl, nasypete do misky ty nejlepší maliny, které se dají na trhu sehnat (pokud ovšem nejste líní ohnout pro ně hřbet v lese). Že vytáhnete povinnou četbu ze základky, namažete nos krémem s tím nejsilnějším faktorem a nasadíte brýle, co jsou pomalu větší než celý váš obličej. Pohodlně zaboříte svůj zadek do křesla, ze kterého se prakticky nedá vstát (tedy dá, pokud vás netrápí vypadat při tom jako vorvaň, plácající se na souši - o efektním zvednutí se zašvihnutím nohy vzad se dá uvažovat jen ve filmu padesátých let). A užíváte si přicházejícího slunce.
Here comes the Sun

Čtvrtek

23. července 2012 v 12:15 | Vlaštovka
Ze života mé druhé lepší já...
Pohádkový lepší život té druhé lepší já je v létě ještě lepší (líbí se mi slovo lepší). Inspirace chodí v těch občasných slunečních dnech blíž a blíž kolem a neodolá, aby nezvonila bzučák na recepci. Jak už řeklo kdysi a několikrát, ta druhá já je na tom lepší - má to, co já mít chci, starosti se jí vyhýbají, je skoro jako filmová star - moje vlastní filmová star.
A tak moje vlastní filmová star a její oddychový čtvrtek.
Jako každé ráno, i čtvrteční je hektické. Probrat se, uvědomit si, co je za den a do které práce jít a s maskou na očích zjistit, že je už několik minut po budíčku. Vyletět z domu, rozkoukávat se ve studeném letním brzkém ránu a zoufale toužit po kávě, co by vás probudila.

Coffee

Jako velice úspěšná asistentka, která splní, co na očích vidí a na papíře má napsáno, práci vykonává na sto dvacet procent, je nadprůměrně inteligentní a má omamný vliv na lidi, si může má druhá já dovolit ve čtvrtek navštěvovat jinou práci. Své vlastní půvabné bistro u městského parku, hned vedle jedné velice slavné kavárny a kde samozřejmě nemusí platit nájem, protože prostor zdědila po svém dědečkovi, který zde vedl kavárnu. Bistro, které je otevřeno od rána do odpoledne - dokud mají zaměstnaní lidé chuť na čerstvé bagetky, tortilly, sandwiche, těstovinové saláty a čerstvé limonády, bistro, kde zaměstnává jen ty nejlepší přítelkyně, kterým věří a které si práce a platových podmínek cení, bistro, kam si vždy ve čtvrtek chodí pročistit hlavu a poklábosit s pravidelnými zákazníky tohoto dne.

Bistro

Když odbije ta správná hodina, jídlo je snědeno a venku začíná být to nejkrásnější počasí, vybíhá má druhá já směrem k městskému přístavu, kde čeká skvostně bílá loďka, houpající se na tyrkysových vlnách, všechny přítelkyně ze střední a láhev dobrého šampaňského na oslavu zasnoubení jedné u nich. Projížďka daleko od přístavu, sladké cinkání skleniček o sebe a spoustu povídání a detailů...

Yacht.

Nakonec zbývá doběhnout domů, převléknout se do nejpohodlnějších šatů, vzít klíčky od bílého Volva XC90, peněženku a vyrazit na zásobovací nákup pro lednici a spíž. Zelenina, ovoce, maso, balené salámy, houby (ano, má druhá já jí všechno), oleje, koření a sýry... Snad vše, na co se dá při vlastní domácnosti vzpomenout. Pak zbývá jen ta radostná půlhodinka třídění nákupu do správných místností a fochů.

shopping dinner

A pak se přitulit ke své drahé polovičce na pohodlný, obrovský, krémově bílý gauč a spokojeně sledovat další díl VIP Prostřeno (tam, kde má druhá já žije, by to nejspíš byl Jamie Oliver a jeho show, či tak nějak).

Greece

10. července 2012 v 14:39 | Vlaštovka
Místo, kde žiju? Plzeň. Místo, kdy chci dnes žít? Řecko. Když tak koukám na fotky z dovolených, co mi vyskakují od přátel denně na stránkách všech sociálních sítí, zastesklo se mi po mořské hladině, spalujícím slunci, sladce osvěžujících koktejlech a lehkých šatech, ve kterých i sebetlustější nohy vypadají jako nohy bohyně (pokud jsou tedy opálené, pochopitelně). A Řecko by se mi pro teď zdálo to nejkrásnější a nejletnější, se všemi pahorky na Santorini, s tou prazvláštně zbarvenou vodou, kterou jinde těžko naleznout a s tisíci bílých schodů, co vedou do neznáma...
Vlaštovko, probuď se. Obuj si zlaté střevíčky a šifonové šaty, zajdi si na večeři do Akropolisu a pusť si Můj život v ruinách.

Greece.

Juicy summer

13. června 2012 v 16:21 | Vlaštovka
Tak se dívám z okna na ty kapky, co se předhání, která první spadne na pruhovaný deštník paní přecházející silnici, dívám se na tu scénu, co mi vykouzlí škodolibý úsměv na tváři, když tu přecházející paní zpola ohodí špinavou vodou z louže naprosto neohleduplný řidič, co proletěl okolo. Tohle je červen? Blížící se léto? Jak mě chybí prosluněné dny, vůně čerstvých džusů z pomerančů k snídani, chuť šťavnatého ovoce, chuť...
... zelených jablek,

Apple

... hříšných třešní,

Cherry

... sladkých hroznů,

Grapes

... šťavnatých pomerančů,

Orange

... nebo osvěžujících citronů...

Lemon

Zkrátka chuť léta.

Hrdost býti ženou

12. června 2012 v 9:50 | Vlaštovka
Hrdě oznamuji, že se považuji za ženu. Ženu, která je marnivá, baví ji oblékání, každodenní lakování nehtů jiným odstínem, vybírání šatů, ranní přehazování věcí z jedné kabelky do druhé a věčně si před zrcadlem stěžuje na své vlasy. Boty si v nákupním středisku vybírá hodiny, ale stejně si žádné z nich nevybere. Poličky koupelny vypadávají ze zdi pod náporem zkrášlovacích prostředků, které stejně tak často nepoužívá. Odchází z domu a žehlička na vlasy zůstává zapnutá (někdo věděl proč vynalézt automatické vypnutí po hodině). Dvakrát se vrátí, protože se jí v odrazu okna zdálo, že se šátek nehodí k bundě. Posedí nad skleničkou vína místo nad půllitry v hospodě. Považuji se za ni.
Proud to be a woman

Nerozpustná a stejně z cukru

1. června 2012 v 10:29 | Vlaštovka
Chtěla jsem začít slovy dobré ráno, ale co je na něm dobré? Kouknete z okna, připadá vám, že ty kapky, co tečou po okenní tabulce, snad tečou po vás a vnucují vám povstání chloupků do podoby husí kůže. V tomhle počasí bude výlet do přírody tím nejlepším odreagováním unavené mysli (déšť, mraky a zima přece pomáhají na depresi!). Ale stačí zalovit v šatníku, na poličce nad věšákem a nakreslit si úsměv. Do kapsy si dát pár kostek cukru a sledovat, kdo se tu rychleji rozpustí. Já ve svých sladkých gumovkách určite ně.
Unstopable

Má rozmanitá práce

31. května 2012 v 15:46 | Vlaštovka
Naskenujte tohle, založte do archivu, založte do prodaných, zavolejte mi na katastrální úřad, zavolejte mi na stavební úřad, vytvořte mi potvrzení, zavolejte na finančák, exportujte mi nabídku, dejte mi obálku, dejte mi lepítka, dejte mi příjmový doklad - rovnou celý blok, půjčte mi fixy, vyměňte barvu v tiskárně, řekněte mi číslo zakázky, vložte mi peníze do uzávěrky, složte desky, dejte mi protokoly o prohlídce, přitáhněte 25litrový barel pramenité vody, stáhněte mi tisíc listů vlastnictví, najděte neexistující složku, skočte mimo pracovní dobu na poštu, vyndejte mi složku z rezervací, uvařte mi kafe - bez cukru, bez lžičky, bez mlíčka a bez kafe! Usmívejte se. Polibte mi pár teček. Miluju svojí rozmanitou práci!!! A opravdu na ní nikdy nedám dopustit. O takových večerech, kdy přijdu domů a padnu hubou na práh, se mi vždycky mohlo jenom zdát. Zkrátka miluji svojí práci. :)

Just a few dots..

Avengers

3. května 2012 v 14:01 | Vlaštovka
It's time, it's time, it's time!!
Je čas. Čas se mstít...
Je čas obléknout komiksové tričko, pohodlné kecky a nasadit šprtí brýle! Avengers jsou tu!
Jak já si živě vzpomínám na své protesty proti komiksům, znuděné obličeje u pronesení jména Marvel a spící polohy u všech komiksáků a jak já se sama sobě teď směju. Od zhlédnutí první fotky Samuela L. Jacksona s páskou přes oko, prvního oficiálního plakátu, kde se ukázaly všechny ty slavné obličeje a prvního videa, kde se objevili v ještě lepších verzích, jsem se opravdu začala třást. A do dnešních 18.00 se budu třást pořád víc a víc a víc!!
Avenger

Sedm položek pro lepší den

30. dubna 2012 v 16:23 | Vlaštovka
Venku je krásně. Tak neskutečně krásně a já stojím před šatníkem. Rozum a narůstající špíček na břiše křičí černá, černá, černá!!! Prosluněné myšlenky mi ale samy vedou ruce k těm pár věcem, které začnou lepší den. Pruhované tričko je základem snad každého šatníku moderně smýšlející ženy, příšerně rozšiřuje vaši postavu o další konfekční velikosti, ale tak strašně moc nám sluší! (A když se zvětšují ty velikosti, tak i prsou!). Ty černé kraťasy, které mi ementálovité nohy zakazovaly nosit (teď nemají co mluvit, v zimě jsem objevila přijatelnou formu solária), se musí provětrat v městském ruchu. A červené baleríny se k tomu bezmyšlenkovitě hodí. Zlatý prstýnek po mámě nějak vynikne líp, když ho nebude terorizovat rudý lak na nehtech. Položky na seznamu pro lepší den jsou zatím jen čtyři.
Zbytek je jednodušší - zatřást červenou peněženkou, vysypat drobásky a užít si ledové kávy, projít se o polední pauze po parku a čichat vůni kvetoucích tulipánů. (A pšíkat, pšíkat, pšíkat...)
Seven items for bether day...

Nice skirt, baby

7. března 2012 v 11:12 | Vlaštovka
Když jsem nastupovala, šla jsem do toho s padesáti procenty na každou úvahovou stranu. Jednou se ty dvě čísla stáčely k minulým prožitkům - budu tam sedět, neskutečně se nudit a znuděně klepat do klávesnice. Podruhé se stáčely k minulým prožitkům dávno školním praktickým - nesednu si ani na chvilku, nestihnu se najíst a nebudu vědět kam dřív skákat. A ano, první týden se hekticky přikláněl spíš k druhým dvěma číslům a já byla ráda, když jsem všechno doma dodělala, ale teď... Jak se svět zaběhl a já se naučila chodit na podpatcích, mám těch sladkých několik minut mezi jednotlivými úkoly na svou sladkou stránku s oblečky, připomínající mi, že jsem stále to křehké pohlaví, co tíhne k velké šatně...
Nice skirt..

Alive

6. března 2012 v 15:11 | Vlaštovka
Titulek dne:
Jsem naživu!
Jsem naživu, je mi krásně, blíží se jaro a jde na mě jaro, obarvila jsem si hlavu a peroxid se mi pravděpodobně zažral do mozku neboť se cítím naprosto mátožná a skoro se vznáším. Na srdci mám tisíce věcí, které nemají tu příležitost, aby byly někomu řečeny - jsem přespříliš zaneprázdněná... Našla jsem práci. Našla jsem práci, která mě opravdu naplňuje, odshora až dolů. Vždycky jsem si myslela, že ti skřítci, co kopou za mizerný peníz diamanty v dole, ale jsou strašně šťastní, existují jen v pohádkách, co mám zahrabané někde v krabici s knížkami. A pak jsem na sebe koukla do zrdcadla v kovovém rámu a viděla jsem jednoho z nich, ale v lepší photoshopové verzi. Nekopu v dole, ale sedím v energické zelené kanceláři, nedostávám mizerný peníz, ale slušnou cenitelnou odměnu, a taky jsem strašně šťastná...
Provětrala jsem peněženku a koupila si nový jarní pruhovaný svetr, vytáhla jsem rudý lak a rudou rtěnku, nasadila botky stylu prímabalerína a oprášila velbloudí kabelku.. A zapsala si další termín do nového diáře. Alive ♥
I'm alive!

Ty šaty, co se nehodí

20. ledna 2012 v 0:39 | Vlaštovka
Když zazvonil telefon a v něm se ozvalo budeš mít jiný šaty, nehodí se k mým, nebylo mi dost jasné kdo mě vlastně otravuje v půl osmé ráno a proč. A až když jsem se rozkoukala a zaposlouchala se do hlasu, plujícího ke mně po nějakých nevysvětlitelných vlnách, díky kterým slyším ty druhé na konci světa, došlo mi, že na mě mluví, spíš ječí nedočkavostí budoucí nevěsta a sděluje mi neskutečně důležitou informaci. Našla jsem si nový šaty, přišly brzo, přijď mi je prosím schválit. I když to neuděláš, vezmu si je. Další výstřelek po plánu koupit si šaty z výprodeje od Very Wang. I tak, znavena štukatérskými pracemi a špinavá až za ušima jsem z posledních sil zvedla své bezvládné tělo a dotáhla ho pár kilometrů k té plavovlasé roztěkané holce. Když řekla nové šaty, a když pak dodala z internetu a z ciziny, čekala jsem vzhledem k jejím imaginárním papírům na hlavu cokoliv, co by nebylo podobné té holé skutečnosti, která vystoupila za doprovodu romantického soudtracku z teenagerského trháku z ložnice. Mám pocit, že téhle skutečnosti se krásou nikdy nic nevyrovná. Se slzami jsem koukala na tu nádhernou princeznu, která ke mně plula jako víla, vystupující z rozbouřeného moře, dlouhé vlasy se jí vlnily za zády, oči měla plné zvláštních radostných jisker a úsměv zářil jako tisíc perel, štíhlou rukou si přidržovala šifonovou sukni, pod kterou se míhaly hedvábné odlesky. Neschovávala jsem slzy, jen jsem tam stála ve své maličkosti, utírala si šedé ruce od práce do džínů a ani nemukla. Nikdy jsem neviděla nic krásnějšího, nikdy dřív jsem nikomu nezáviděla jeho štěstí a nikdy dřív jsem nebyla na nikoho tak hrdá. A nikdy dřív jsem nebrečela radostí, která nebyla moje..

Her Greek Wedding

Happy New Year

19. prosince 2011 v 16:01 | Vlaštovka
Ze života mé druhé lepší já...
Stýskalo se mi. Po ní. Po mé druhé imaginární já s bezchybným životem, namalovaným štětcem jednoho z optimisticky žijících malířů. Po její snové bezstarostnosti a pohádkovém opiu přepracované mysli. Dny v týdnu zevšednily a ztratily pro mě prozatím lesk, vánoční den jsem si taky odbyla, a tak mi zbyl už jen poslední den v roce. Začínal by klasicky. Probuzením do slunného, zasněženého dne s nemálo barevnou náladou a chutí do života. V rámci ledových dní, co se blíží, je třeba podpořit se trochou energie. Ne BeBe. Energií! MoooPřijde mi, že přípravy na nový nastupující rok se vždy z pěti hodin scucnou do pěti minut a pořád se někam chvátá a pořád se něco nestíhá. Jistěže má milá to stíhá s přehledem a vlastně si ještě vybírá program. Protože nabídky jsou lákavé. Velice, ale velice městský večírek, kde luxusní koktejly budou protékat po litrech, kde se sejde horda přátel a horda přátel.
L.E.

Nebo kulturně a exoticky založený maškarní bál v nejkrásnějším společenském sále. Obklopena ženami v jedinečných róbách, obklopena drahým šampaňským, neznámými ve škraboškách, kde nikdo nezná nikoho a mluví se jen očima a plnými rty.
Masquerade
Vlastně, letos bych se rozhodla já za ni. Všechny ty luxusem čišící akce bych nechala daleko za sebou, zabalila jednu příruční tašku, narazila kulicha a palčáky...
snow trip
...narazila sněhule a palčáky a odjela na zapadanou chatu hluboko v lese, zatopila si v krbu...
Real year
...vzala si to neměkčejší a nejhezčí oblečení ze skříně, obklopila se vnitřním klidem, láhví dobrého vínka a miskou voňavého horkého popcornu a vkročila do nového roku tak, jak bych si sama přála, a ne tak, jak to v dnešní době vyžadují tradice - natolik ožralá, že bych nedokázala ani spočítat těch dvanáct odbytí na kostelních hodinách a ani bych nevěděla, komu vlastně dávám svůj novoroční polibek.

LOVE PINK

14. prosince 2011 v 14:03 | Vlaštovka
Je pro mě vážně fascinující, jak růžová hýbe světem. Tak třeba předvánoční nakupování v Zara? Nekončící fronta, přicházející pokladní ťuká na rameno blondýnce v růžovém a odvádí jí k nově otevřené pokladně. Vážně? Rozepínám si kabát, nechávám vyniknout své narůžovělé tričko a otáčím se čelem k další přicházející pokladní, usmívá se na mě a odvádí mě k druhé, nově otevřené pokladně. A říkám si, no do pr...! Začínám přicházet na to, že tahle zmrzlinová barva je prostě očividně opravdu určená dívkám, aby podtrhly tu svou jakousi nevinnost a společnost vyžaduje, abychom ji nosily. A ačkoliv se cítím stokrát lépe v černém svetru, asi neuškodí zařadit mezi skříňový výběr také nějakou tu sladkou skladbu. Protože když máme rádi bílou, jsme sněhurky, když máme rádi černou, zakrýváme nedostatky, když máme rádi hnědou, příliš pneme k přírodě, ale když prostě love pink!, svět nám padá k nohám.
Love Pink!

Luxuska

11. prosince 2011 v 10:21 | Vlaštovka
Dneska jsem se rozhodla státi luxuskou a všechny podpovrchní obyvatele slovanských sídlišť brát s takovým nadhledem, že mi z krámu budou utíkat s pocitem naprosté maličkosti a úlevy, že si mohli vůbec něco koupit. Dneska si na mě nafoukaná osada krav nepřijde! Jsem v jakési ráži a cítím se silně v kramflecích, nebo v mufíkách, to je jedno!
LG


Živoj v ráji. Para - para - Paradise!

10. prosince 2011 v 13:06 | Vlaštovka
Občas se mi stává, že si zvyknu poslouchat jednu, možná dvě písničky pořád a pořád dokola a ty písničky ovlivňují moje myšlení, moje momentální sny a přání, zkrátka moje všechno. A s plnou hlavou Coldplay mám hlavou plnou představ o procházkách v rajských zahradách. (Ano, vím, že písnička je o slonovi a Africe někde na jihu! Jen si jí vztahuju sama na sebe.) Takže, chtěla bych v těchhle chladných dnech vyrazit do ráje, jen s plavkami, jedním párem naušnic a tou nejvzdušnější hadrotou, kterou bych ve skříni našla...
paradise....

Malina

2. prosince 2011 v 14:46 | Vlaštovka
EAT ME! I'm raspberry cupcake ;)























Ach. Hlad. Chuť. ♥

I'm sooooo...

2. prosince 2011 v 12:49 | Vlaštovka
Taky máte den, kdy se probudíte a cítíte se děsně sexy? Já ne. Tenhle byl první. Cítila jsem se tak nějak hrozně skvěle a odvážně, že jsem vytáhla ty nejkratší šaty ze skříně, nejčernější kozačky nad kolena a vlasy jsem si nechala tak rozverně rozcuchané a mám pocit, že to nějak účinkuje na moje sebevědomí. Cosi energického a přitažlivého ze mě srší u každého zrcadla. (Vybavil se mi vtip, kdy si ikona Chuck Norris stoupne před zrcadlo a ono se vzruší, jen tak mimochodem.)


YES! Everybody watch my long legs!


Christmas Eve(a)

28. listopadu 2011 v 15:45 | Vlaštovka
Ano, jsem inspirována vánočními reklamními spoty, které zabírají pomalu víc vysílacího času než Tisíc a jedna noc, vánočními komediemi ve své filmotéce, vánoční výzdobou na všech svých pracovištích. Nemohu se dočkat Vánoc, nemám jediný dárek, nevím, jak je vlastně budu trávit, ale začínám pomalu odpočítávat dny, jak v mládí bývalo mým zvykem. A letos je nestrávím v papučích a ve svetru s jelenem. Ne, letošní rok si zasluhuje něco víc luxusnějšího než vlnu a vytahanou klasiku nebo napudřené červené šatičky s mašlí (obzvlášť pokud se podle vtipných mayských proroků těch příštích vlastně ani nedožiju - ha ha!). Letos si plánuji být hvězdou dne a večera!
Christmas Eve/a


 
 

Reklama